DVA MĚSÍCE S ČERNOBÍLOU

     Cvrkotu kolem štěňat jsme už tak nějak odvykli. Posledním štěnětem u nás doma byla před sedmi lety Koky a jelikož ta se už jako Hujerka narodila, skoro jsme zapomněli, co takové psí děcko dovede. Naše domácnost se částečně změnila z domova důchodců na jesle.  Aira - psí děcko naštěstí není žádný extra dacan.    V případě potřeby se pokorně nechává "vypnout" od lumpačin zavřením do klece a s klidem Angličana se podřídí naordinovanému relaxu. Vypuštěním do volného domácího prostoru v ní však ožijí všechny možné neduhy. Otravováním psích kolegů počínaje, přes hloubení děr na zahradě (doufejme, že v hloubení nebude až tak urputná, aby vyhrabala některého z poklidně odpočívajících psích nebožtíků) až k trestným činům krádeží, ničení cizího majetku či zákeřného napadení.

      Snažíme se vést psího spratka k lásce a poslušnosti, proto už od nejútlejšího mládí trénujeme prvky Verčiny psí školičky. Štěně se projevuje jako snaživý žák. Záhy se přátelí s klikrem, zdokonaluje se v pozornosti a vděčně si užívá objevené zábavnosti nejrůznějších hraček. Není-li k dispozici psí hračka, kreativita psího prcka nezná mezí. Špalíky dřeva, srovnané vedle krbu rozmělňuje na třísky, zkouší, zda lze požírat neklouzavou "puzzle" podložku, vytahuje z pračky fusakle, ovšem...největší slabost má mrňouska pro obuv, přesněji její tkaničky.  Vlastně průběžně zjišťujeme, jak jsme s věkově vyzrálou smečkou ztratili ostražitost ve snaze zachovat svou obuv bez "újmy na celistvosti". Než se boty z dolních polic  "open" botníku definitivně přestěhují do vyšších pater, několik párů se rozloučí se svými šňůrkami. 

   V Decathlonu se pak stávám "tkaničkovým maniakem", neboť útratu jen za tento drobný sortiment ve výši skoro 700 Kč nemají tak často. Je třeba se předzásobit, vždyť podmíněný reflex okamžitého bezpečného úkrytu obuvi vzniká pozvolna. 

   Na zahradě se Aira jala zakládat golfové hřiště ( jako kdysi dávno dnešní seniorka Annie ve svém bujném štěněcím věku). Vyhloubených jamek rychle přibývá a při sekání trávy projíždí sekačka zahradou jako tankodromem.

    Jsme smířeni s oběťmi, které nevycválaný psí junior naší domácnosti ještě přinese. I přes všechny, mnohdy bolestivé, ztráty Airu ňuňáme, a ťuťláme, protože je to roztomilý tvoreček k sežrání.  Prochází procesem osvojování úplných základů. Socializujeme, jak jen se dá. Na vycházkách, při návštěvách a také na cvičáku, když starší "sestřička" absolvuje svůj trénink. Seznamujeme se s novými pachy v lese, na loukách, učíme se správné komunikaci s lidmi (Airo, tvoje skákání až na hlavu nemusí každému nutně působit radost...!) i s cizími pejsky. Prozatím jsou všichni dobrými kamarády a já jen doufám, že přívětivost k ostatním živým tvorům jí zůstane zachována i v dospělém věku.

Tož tak nějak prozatím :-)