HANIČKA

                  Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Jedno takové se nám prošlo po zádech v polovině listopadu. Eliščin rozevlátý život v neustálém  nerovném souboji s časem dostává povážlivě tvrdou lekci. Při děsivé autonehodě přichází o své dva nadějné psí členy rodiny a je skoro zázrak, že ona sama vyvázne "jen" se šrámy na duši. Neštěstí vyvolá neskutečnou vlnu solidarity a nestačíme se divit, kolik dobra je okolo nás. Slova útěchy, účasti, nabídky pomoci, finanční dary...všechna ta pozitivní energie staví Elišku (a kamarádku Julču se stejným osudem) znovu na nohy a pomáhá zvládnout ty nejtěžší chvíle. A právě toto dobro takřka v krystalické podobě dá v mém srdci vzklíčit myšlence...poslat aspoň jeho kousíček dál...

     Následující týdny zasvěcuji mapování psích dušiček. V srdci cítím rezervu, mám z čeho dávat, lásky je tam určitě ještě dost i pro psího starouška, na kterého mám políčeno. Myšlenka osvojení mě doslova přišpendluje k počítači, kde vytrvale vybírám nejvhodnějšího "adepta". Do užšího kola výběru se jich dostává hned několik. Komunikuji s různými spolky, zvažuji všechny okolnosti. Smečka ani netuší, co se to paničce zase vylíhlo v palici. Jedním z aspektů výběru je i bezproblémové přijetí smečkou. Při výběru preferuji fenky menší či střední velikosti, ale je mi jasné, že pokud mne osloví životní příběh obrovitého psa, nebude nic, co by mě od jeho přijetí k nám odradilo.

    A osud tomu chce, abychom jako prvního prověřili velkého pejska, typově podobného Michalovi, velikostně snad ještě rozměrnějšího. Hned na rovinu  s mým plánem seznamuji i tátu a ten, dokonale již nakažený mým způsobem myšlení, s dalším nájemníkem souhlasí a výběru dsalšího psíka se aktivně účastní. Má slabost pro psy "Michalovitého"typu, proto jako první míříme okouknout krasavce Tornáda.  Energické zvíře dle dostupných informací v kotci městského útulku bez pána chřadne a je zde důvodná obava, že váhový úbytek přes zimní měsíce by jej mohl ohrozit na zdraví či dokonce životě. Tornádo oplývá elánem. Na jeho (ne)výchově se podepsalo už několik majitelů. Vím, že kdybychom se pro něj rozhodli, čeká nás fůra práce od sžívání se smečkou, přes vštěpování "domácích pravidel" až po cepování v psích aktivitách. 

                                            Tornádo

                                                        Michal    

   Druhým adeptem se stává osmiletá kříženka menšího vzrůstu Jessie. Po smrti svého páníčka bezprizorně živořila na nevelkém zahradním pozemku, kde sice dostávala nepravidelně nažrat, jinak ovšem docela jistě neměla tu milující lidskou duši, kterou si každý pejsek bez výjimky zaslouží. Takto přežívala rok, než byla vzata pod ochranná křídla neziskové organizace Neposedné tlapky. 

                                              Jessinka

       V procesu výběru nového člena smečky funguji v pro mě typickém "pozdně podzimním" režimu. Kdo mě zná, ví, že právě podzimní období mne poznamenává syndromem rozšířeného srdce, v jehož důsledku s námi žijí Cherry, Michal a Koky. Barevná přírodní scenérie, sychravé počasí a poprázdninový pracovní záhul mne vede na kolej hledání ryzí radosti...tím se naše smečka povážlivě rozrůstá. Už už to vypadalo, že tento podzim bude jiný...

     Čtvrtek je dnem ujasňování. Vyrážíme s tátou seznámit se s vytipovanými adepty. V útulku Třebovice zjišťujeme, že Tornádo toho dne dopoledne našel svůj domov u nového pána a jsme tomu upřímně rádi. Pokračujeme za Jessie. Očekáváme obtloustlou batolící se stárnoucí psí dámu, ale když zavoníme a k brance přibíhá jako žíznivá čára chlupatá koule s jakousi hračkou v tlamce a radostně nás vítá, padá nám čelist. Brzy zjišťujeme, že v oné stárnoucí psí "důchodkyni" je nakumulována neskutečná energie. Okamžitě prověřuje naši ochotu donekonečna odhazovat její hračku v dáli a když nereagujeme dosti pružně, dostáváme hlasitý "kartáč", jenž znemožňuje jakékoliv jednání s její dočasnou paničkou. Představa něčeho takového v naší bláznivé smečce ve mně zažehne jiskřičku pochybnosti. To není staroušek, jemuž bychom udělali "jen" hezký závěr života, to je další kandidát na tréninky agility a dalších psích sportů. Pochybuji, že toto bych ještě při svém zápřahu mohla zvládnout. Fenka je strašně milá...sdělujeme, že příští týden se pravděpodobně ozveme k převzetí.

     Cítím, že to není ono. Nebráním se pomoci žádnému psu, ale má-li to být jeden, asi to není Jessinka. Výběr konzultuji s kamarádkami. V pondělí týdne, kdy si máme jet pro Jessie, mi kamarádka Markéta posílá zajímavý odkaz, který mne zásadně oslovuje. Příběh slepé Haničky mě okamžitě chytá za srdce. Jednám bezprodleně. Kontaktuji příslušná místa a do 10 minut nacházím na svém mobilu nepřijatý hovor. Volám zpět a události dostávají velmi rychlý spád. Celou další přestávku oťukávám dámu a jsem oťukávána dámou, u níž našla Hanička dočasný azyl. Na konci přestávky jsem rozhodnuta. 

       Ve čtvrtek 20. 12. ( všimněte si data...podzim se láme do zimy...tak jsem to stihla? :-D) se venku čerti žení. Máme namířeno do Lanžhotu. Přes dvě hodiny cesty. Přichází SMS: "Nerozmysleli jste si to při tom zhoršeném počasí?" Ani nápad. Cesta je náročná. Prší, sněží, fouká, mrzne, řidiči jsou neukáznění, ale...táta všechno skvěle zvládá a my si přivážíme HANIČKU. 

                                     Vítej doma, beruško.