HLAVNĚ NEZAHÁLET

          Může za to snad má neposedná povaha, která již od útlého mládí nedovoluje mi zůstat v klidu více než pár dní a velí mi vrhat se do všech dostupných záhulů s vervou sobě vlastní. Jedna aktivita denně nestačí, přibírám si další a další a další, cítím se vyšťaveně, nestíhám, jedu "nadoraz", nadávám si (můj muž se s gustem  přidává), ale jakákoliv změna k poklidu zdá se předem vyloučena. Po svém hroucení z přemíry aktivit a následné chvíli klidu, kterou má většinou na svědomí mé těžce zkoušené tělo krátkodobě se vzbouřící nějakou tou místní bolestí (tu páteře, tu kolene) a nakrátko mne vysadí z bláznivě se točícího kolotoče, nasazuji si posléze aktivit ještě více a okolí dokážu stále ještě překvapovat něčím novým. Jako třeba Vánoční aukcí Naury.  Řada mých přátel překvapeně  přihlížela této mé nové aktivitě, jež přišla v čase, kdy hospodyňky pulírují skleničky ve vitrínách, leští okna i nábytek, propadají uklízecímu a nákupnímu šílenství. Když nad tím tak přemýšlím, přišel podnět k aukci možná právě jako ochranný mechanismus před zblbnutím z Vánoc. Jinak ovšem lze hodnotit mé počínání možná i jako zblbnutí z celoživotního fofru. Vždyť na stará kolena se prý osobnostní vlastnosti prohlubují. A tak místo moudré, usedlé "starkyně" vyvinu se během následných let v adepta členství pomyslného společenství NEPOSEDNÉ MATKY (či snad babky?) a neposedná zůstanu dokud mi zdraví a vitalita dovolí :-).
          Aukci jsem nepořádala prvně. Dva roky nazpět jsme dokázali se členy Naury nastřádat tímto způsobem slušnou částku na tolik potřebnou kadibudku, kterou jsme pak svépomocí v několika brigádách nainstalovali a následně na cvičáku pokřtili. Ač zarostlá pavučinami, naplněna nevábným obsahem i odérem, značně odlišným od odéru čerstvého dřeva,  stále si skvěle plní své povinnosti a je vyhledávána všemi účastníky jaro-letně-podzimních tréninků.
          Vizí této vánoční aukce bylo rozšíření klubových aktivit o další psí disciplínu - Hoopers. Na fb zveřejňovaná videa v nás vyvolala zvědavost a touhu právě tuto zajímavou disciplínu si vyzkoušet na vlastní kůži. K tomu měla dopomoci Vánoční aukce  Naury.
            Místo abych ladila domácnost slavnostními detaily do stavu sváteční dokonalosti, pobíhala jsem bytem s foťákem v ruce, vytvářela improvizované fotostudio na kuchyňské lince a vyfocené předměty ihned sázela na fb. Počínáním v kuchyni jsem neskutečně omezovala  všechny ostatní obyvatele domu. Problémem se pro ně stala nejen příprava pokrmů, ale i jakákoliv jiná činnost napitím počínaje, uvařením kávy konče.  Jakékoliv rozšoupnutí s přípravou pokrmů na kuchyňské lince stalo se v době mé "umělecké" práce nemožné. Že jsem nemožná spíše já, si rodinní příslušníci možná mysleli, avšak rčení, že bláznům se nemá odporovat, bylo silnější, proto  mi byl  ponechán potřebný prostor, abych mohla svůj umělecký záměr dotáhnout do úspěšného konce.

          Denně mě v messengeru čekaly od členů nové a nové fotografie nabízených předmětů. Nabízeny byly krom hodnotně uměleckých věcí i nejrůznější praktické, líbivé, ba i kýčovité věcičky.  Naštěstí o kvalitu a hodnotnost věcí až tolik nešlo. Sázela jsem nabídky na net a následně zvědavě nakukovala, jak si dražené věci vedou. U některých vršily se nabízené částky závratným tempem, jiné čekaly na svůj příhoz delší dobu, ty méně šťastné se nedočkaly svého příhozu vůbec.
       V reálu hromadily se dražené předměty u nás doma. K jejich uskladnění jsem vybrala prostory šatny.  Nemohla jsem nevzpomenout na nebožku šatnářku Bobinku, která by měla v těchto předvánočních dnech notně prodloužené směny. Hlídání brala by víc než zodpovědně. Tajtrlíkům z naší smečky by pod jejím bedlivým střežením rozhodně neprošlo rabování, které tu a tam v nestřežených chvílích prováděli. Tiše a nepozorovaně vloudili se do zapovězených prostor a zde vybrali nejlákavější věc k prozkoumání. Přidrzlé psí "čorkaře" honila jsem tak nejednou po bytě , abych z jejich psích tlam zachránila tu plyšáka, tu třeba proutěný košík. To by Bobinka opravdu nikdy nedopustila. Předměty by střežila jako oko v hlavě. Zastoupila jsem ji a uchránila veškerý dražící sortiment přede všemi. Zájem o aukci jako i stále se hromadící nabízené zboží prodloužil akci o dalších deset dní. Částky u jednoitlivých položek utěšeně rostly a já se nepokrytě těšila na den ukončení akce, až konečně budu moci vše spočítat a následně vyluftovat přeplněnou šatnu. Konečně přišel dramatický závěr posledních svéhlavých příhozů. Částky se vyšroubovaly do sympatických výšin. S vervou jsem se pustila do sčítání. Na samém konci všech těch sčítacích lejster skvěla se úžasná částka. S pocitem uspokojení pustila jsem se do poslední fáze aukce - rozdělení vydražených předmětů mezi jejich vydražitele. 
         Manželská lóže pokryla záplava vydražených předmětů. Jak se plnily připravené igelitky, věcí z postelí ubývalo až konečně bylo vše úspěšně rozdělelno. Cedulky připnuté  na taškách podávaly informaci, komu, že je jejich daný obsah určen. Od jednoduchých igelitových sáčků s jedním vydraženým předmětem zde byly i obrovské krabice V.I.P. dražitelů. Nemohu opomenout velkou, leč obsahem vzácnou krabici s vysoce ceněnými předměty jednoho velmi štědrého sponzora. Není hanba být "blázen" do Mimoně či figuurky Star Wars. Byla by hanba tyto umělecky vysoce ceněné objekty nechat napospas jen tak někomu.O tom, že je štědrý dražitel přímo miluje, o tom rozhodně není pochyb.

       
      Když jsem vynášela plné náruče igelitek z domu, táta radostně mával  mávátkem a vyvolával oslavná hesla jako: Ukončení aukce zdar!, což přeloženo lze chápat jako : Ať už konečně jsou ty krámy z domu!, přičemž ochotně přiložil ruku k dílu a část aukčních propriet mi pomohl naložit až do fára. Spolu s nimi odjely i mé zimní záhuly a nezbývá, než si do konce zimy ještě nějaké čile připravit. Jsem přesvědčena, že určitě nezklamou :-D!!!!