Hulín

 Září proběhlo jako každoročně ve znamení velkých záhulů. Stylově jsme si tedy s Annie přihlásily závody v Hulíně. O důvod více, proč se jich zúčastnit, byl takřka hromadný rodinný start a to hned ve dvou směrech. Za lidskou část týmů startovaly spolu se mnou i obě dcery (mladší Evka  tentokrát ještě jako předskokanka), za psiska se mohla rodinnou sešlostí honosit Nyx. Svůj první závodní start totiž zaznamenali tři z jejich čtyř hnědobílých dětiček. Nemít to "belgický" Styx tak trochu "z ruky", jistě by si střihl závody i on. Závodů se zúčastnil i Eliščin Vojta, který se ukázal skvělým hlásičem průběžných stavů na startovkách i ve výsledcích a také zapáleným sledovatelem všech probíhajících běhů. To bylo velmi obtížné. Běhy se totiž odehrávaly současně na dvou parkurech. Copak o to, když někdo běhal s jedním psem, neměl problém. Horší to bylo v případě, že pejsků měl více a v různých kategoriích. Udržet v hlavě dva parkury a na ně pak postupně nastoupit k běhu, bych asi zvládala jen velmi špatně. Osobně mi stačilo zvládání i s jedním psem.

  Začínalo se zkouškou. Při prohlídce jsem musela pořádně spekulovat hned na několika místech. Z rovinky po tunelu a dálce vybočovala trasa náhle skoro do pravého úhlu na houpačku. Přitom rovinka lákala k pokračování nabízející se skočkou. Při Andulčiných gigantických obloucích nepřicházelo nějaké jemné zatočení v úvahu. Kalkulovala jsem, že potřebné stočení mi zaručí pouze "spin" před dálkou. To se povedlo, ale až tak dokonale, že stočení bylo o dost více do pravého úhlu. Výsledkem pak skočení jiné překážky a diskvalifikace. 

 Druhý běh byl jumping. Opět jsem si lámala hlavu nad začátkem. Po rovince asi 3 skoček a tunelu měla následovat skočka, která obracela směr běhu na druhou stranu- jakoby zpět. Očekávaný obrovský oblouk jsme s menší časovou ztrátou ještě zvládly, prostřední pasáž se nám povedla, i "spin" před zdí, po níž náledoval slalom. Ten byl naběhnutý správně, ale pak už Annie vynechala další tyčky, takže jsme náběh zopakovaly. Pro velký úspěch dvakrát. Závěr jsme zvládly. Výsledkem bylo 7. místo ze 17. závodníků v této kategorii.

  Poslední běh mi udělal velkou radost. Sice jsem si k němu nechala připsat  opět ono nehezké "DIS", ale až na jednu malou ("likvidační") chybičku jsme jej s Annie zaběhly rychle a docela suverénně. Chybička spočívala v tom, že při stočení na překážku Ann přeskočila rožek dálky. Nic jsme neopakovaly, takže Annie žádnou svou chybu snad ani nepostřehla a společně jsme se pak z běhu hodně radovaly. 

 Nyxinčiny dětičky rozhodně své mamince ostudu neudělaly. Jak žíznivé čáry lítaly po parkuru až byl někdy problém je vůbec natočit. Nejúspěšněji se představil Wookie, který ve finálových bězích zabral medailovou pozici, zatímco Nyx skončila na 4. místě.

 Závody proběhly za velice hezkého slunečného počasí, v sympatické atmosféře a příjemné pejskařské společnosti. S našimi výkony jsem spokojená. Za celé tři běhy nám nespadla jediná laťka a nebyla skočená jediná zóna. Není to snad dostatečný důvod ke spokojenosti ? A že tam chyběl ten maličký kousek štěstíčka ? Nepřišel teď, přijde třeba příště :-D.

Takto jsme běhaly  VIDEO ZDE