KAM S NÍM?

              Čas od času musí pejskař řešit odpověď na prostou otázku "Kam s ním?" Zdánlivé zjednodušení zapeklité situace s sebou nese  rodinné postižení diagnózou "pejskař". To pak máte takřka vyřešeno. Smečka jedné části rodiny se vlastně jen maličko rozroste o smečku druhou, případně třetí. Naštěstí tento poslední případ nastává maximálně tak jednou za... 10 ? :-D  let. Vzhledem k množství psích jedinců jde o náročnou "službu". Proto dochází k více, či méně spravedlivému dělení ( jeden tobě - jeden mně), ale tak jednoduché to zase nebývá. Co pes, to jiná nátura, takže nebudu jmenovat, ale o umístění některých, zvláště vypečených týpků rozhodují mnohdy bratrovražedné souboje nůžek s kamenem a papírem.

         Nezastírám, že pokud jde o hlídání, zájem je především o klidné, nenáročné kousky typu..."kam mě postavíš, tam mne najdeš". Bohužel v současné době odpovídá tomuto kritériu snad jedině medvědovitá Cherry, případně chromajzlík Nerošek, ale s tím je zase fůra jiné práce. U ostatních psisek se to v podstatě "prašť jak uhoď.

         Vřesinská základna tvořená tátou a mnou umísťuje svou smečku maximálně jednou ročně na dva až tři dny (oblíbený cyklistický víkend). Jde sice o hlídání  nejnáročnější ( 5 různorodých domácích kousků v kombinaci s psími jedinci hlídače), ale odehrává se sestěhováním smeček a pro psí klienty s nejvyšším komfortem. Jsou doma, mají k dispozici zahradu, své pelechy a nejsou nuceni měnit své zaběhané zvyklosti. Až na to, že Andule je znemožněno spaní v posteli vedle paničky. Na dvě noci je odkázána do jiných prostor bytu a o této nehorázné bezohlednosti posléze žalují její výrazné kruhy pod očima. Toto hlídání zajišťuje výhradně Evka, neboť Eliška by spolu se smečkou měla v péči i Dominika a s jejím duševním zdravím by to nemuselo dopadnout nejlépe.

          Jestliže služba na vřesinské základně probíhá jednou ročně, drobné "hlídačky" se pak odehrávají docela často. Evkou je nám svěřována zpravidla jen Tori, výběr z Eliščiných "hroznů" pak bývá pestřejší. Jednou Nyx, podruhé Night, pak zase Jamie. Pobyt psů u "babi" a "dědy" je oblíben. Zvláště Torča miluje zdejší režim spojený s pobíháním po zahradě, vycházkami do lesa a poleháváním s početnou smečkou. A když přidáme pár minutek cvičeníčka, ocitá se Tori v sedmém nebi. Když si pro ni přichází Evka a po krátké návštěvě balí sebe i psy, zjišťuje náhle, že Tori jen velmi nenápadně postává za rohem pokoje, ke vchodovým dveřím se nehrne. Najednou je z ní tiché a nenápadné zvíře a kouká se být menší a menší...až bude nejmenší na celém světě. 

        Když jsme onehdy vyfasovali k hlídání krom Dominika také staruchu Nyx, Eliška nám tuto náročnou hlídací nálož komentovala ve stylu, že se čtrnáctiletá psí babka k nám jde na dva dny více či méně vyspat. Prý postačí, když jí přidělíme pokoj, v něm pohodlně vystlanou klec a bude vystaráno. Velký kulový! Stařenka, jen co vstoupila do pokoje plného psích hraček- od pískátek, přes balónky až k přetahovadlům- rozzářily se jí oči a šmahem jako by jí ubylo 10 let. S mladickým elánem jala si vybírat nejzvučnější pískátka, chrochtátka a troubítka...jak jinak než k naší velké radosti. Dominik ocitl se rázem na druhé koleji a bába Nyx nehodlala z té první slevit  ani o  píď. Dle Eliščiny rady naordinovala jsem Nyx povinný odpočinek v kleci, ale zřejmě na psy v tomto směru svou aktivitou nějak zvláštně působím...seniorka nejen že oka nezamhouřila, začala na sebe navíc upozorňovat sic tichým, ale vytrvalým kňučením. Když také v noci domáhala se výstupu z naordinovaného Mírova, táta nepatrně vypěnil a stařenku nevybíravě sepsul (kde je jeho úcta k jejím šedinám...?) Poté již Nyx více nevyrušovala. 

   Ráno pak plná elánu nosila půlku dopoledne v tlamě nechutně ožužlaný tenisák. Demonstrativně jej vynášela na mírný svah, odkud jej pouštěla, aby jej ještě za pohybu mohla chytit. Marně jsem se pídila po její potřebě odpočinku a úslužně nabízela pohodlnou klícku. Odpovědí mi byl pohrdavý pohled a jiskra v očích, když jsem vzala vodítko, že vyvedu druhou babku - Annie- na procházku. A tak jsme nakonec šly babky tři. 

    Zvláštní postavení má u hlídání borderák Jamie. Nejumazlenější zvíře na světě. Nezlobí, nedožaduje se ničeho krom fyzického kontaktu. Do mazlení vynakládá veškerou energii - a že jí má na rozdávání...Rád aportuje balonky, či se přetahuje o hračky, ale přece jen ze všeho nejraději nabízí svůj kožíšek k hlazení a drbání. Tulí se, zavrtává hlavu do Vašeho těla, zamilovaně kouká do očí. Ani on se u hlídání nedá odbýt. 

   Kombinace hlídání rozšířené smečky spolu s Dominikem je zřejmě pro normálního člověka docela nepředstavitelná. Mohu však zodpovědně prohlásit, že ač jde o dny vyčerpávající a náročné, na druhou stranu jsou to chvíle  svým způsobem láskyplné pohody. Psi jsou velmi ohleduplní a k Dominikovi přátelští. Někteří sice o jeho přítomnost moc nestojí, ale vyřeší to tím nejlepším způsobem. Zdekují se a Dominik to respektuje. 

 Pravdou je, že psi, zejména v množství, které v naší rodině najdete, jsou omezujícím faktorem pro dovolené a vícedenní pobyty. Naštěstí potřebuji ty psy daleko více než jakoukoliv dovolenou. Neměnila bych. Jsou to naše baterky. Duraccel :-D.