KOKY

" Proč mi to zase děláte? Copak musíme mít nutně další psí děcko?" pomyslela si očividně Annie, když jsme minulý týden přinesli v náručí domů Koky. Kde se vzala, tu se vzala, jednoho dne byla prostě tu. Sebevědomá pouliční směska, v jejichž žilách koluje krev znánlivě mnoha psích plemen. Drobné tělíčko tříměsíčního mimina v sobě ukrývá tolik energie přinejmenším jako Temelín. Počáteční nesmělé rozkoukávání přešlo vzápětí v naprosto suverénní využívání celého prostoru bytu i zahrady. Velcí kolegové, kteří zde byli doma už dávno před ní, sledovali počínání drzého štěněte v němém úžasu. 

     Cherry koulí očima a důsledně se před štěnětem ukrývá. Michal projevuje nevoli hlubokým hrdelním vrčením. To mu však není nic platné, černobílý "oprsk" mu drchlí ucho a packami fackuje velkou dobráckou mordu. Michal trpělivě uhýbá...přitom by stačil jediný stisk jeho velkých zubů a bylo by po otravování.
      Annie nasazuje na hřbet dikobrazí číro a my na její tlamu náhubek. Překvapivě už 2. den však všichni čtyři pobíhají svorně po zahradě. Nelze si nevšimnout, že to štěně umí pěkně rozbalit. Vezmu kameru, abych rychlíka zdokumentovala, avšak metelí si to takovým tempem, že černobílý flek nestíhám místy sledovat.

        
    Obáváme se, jak si bude toto "třeštiprdlo" tvořit mantinely uvnitř. Ložnice je předem zapovězené místo, na něž si teta Annie vytvořila absolutní nárok. Psí návštěvníky zde toleruje jen velmi nerada. Každého příchozího propichuje očima, tváří se nepříjemně a je-li zde návštěvník až moc jako doma, ukáže mu z blízka své zuby a "zašeptá" do ucha dobrou radu: "Kliď se vodsud, kámo nebo Ti pocuchám fazónu." Koky o zdejších poměrech nic netuší. V její štěněcí podvraťácké dušičce je vše bezeslstné a čisté. Proto také při řádění nevynechá jediné místo. Pootevřenými dveřmi ložnice pronikne v nestřeženém okamžiku i na zapovězené území tety Annie. Už už čekám, že se z ložnice ozve Andulino běsnění a Kokynčino zoufalé kňučení, avšak...naskytne se nám zajímavá scéna. Annie tráví svůj odpolední klid. Podřimuje rozvalujíc se na posteli. Malé torpédo vysočí přímo k ní a radostně kolem tancuje. Překvapená Annie ani nestačí zareagovat "po svém". Psí děcko jí poskakuje po hlavě, štěká do ucha, nosí pískací hračky...Trneme, kdy Andulčin "šok" opadne a ona se na Koky vrhne s cílem rozsápat toho drzouna. Michal s Cherry se chopí příležitosti, že se nemusí rozcapenému štěněti chvíli věnovat a zdekují se do nejzažší místnosti v domě, kde se pohodlně uvelebí na válendě a odpočívají. Koky je "na službě" u tety Annie. 
       Snad se v Ann probudily mateřské pudy, snad oprsklost štěněte jindy nerudné psí dámě zainponovala... Ať už je to jak chce, Koky si velice rychle a přesvědčivě zajistila své místo ve smečce.

TÝDEN S KOKY

      Uplynul týden se štěnětem. Byl překvapivě snadnější než jsem si představovala. Koky je bláznivka bláznivá, třeštiprdlo a diverzant, ale zároveň dušička, kterou nelze nemilovat. V náručí se z malého bojovníka mění v něžného mazlivého plyšáčka. Celým tělíčkem dává najevo, jak je šťastná, že je s vámi.        Dokáže se zklidnit, nastrčit své teplé bříško k drbání a labužnicky si užít každou minutu mazlení. Ve hře je sebevědomá a asertivní. Co chce, to dostane. A že skromnost není její dominantní vlastností, pocítili všichni tři zbylí členové smečky. Čmajznout dobráckému Michalovi v nestřežené chvíli přetahovátko, to není sebemenší problém. Když okradený projeví nevoli, je odhodlána položit za hračku život. Snad v drobném tělíčku dřímá tak trochu teriérská svéhlavost a bojovnost. Postupně kumuluje hračky na jedno místo. Tudle jsem viděla, jak Michal využil situace, kdy malá konečně na chvíli "zalomila" a doslova jako po špičkách si šel vzít svého čmajznutého plyšáka. 

      
   
    Koky je živelná. Když ucítíte závan větru na svých nohách, můžete si být jisti, že kolem vás proběhla ona. Neřízená střela Koky. Jakožto psí mimino ve vývinu by neměla namáhat své klouby  přehnaným skákáním a tak jako všechna štěňata u nás se snažím eliminovat i pouhou chůzi po schodech důsledným přenášením mimina v náručí. Marnost počínání však poznávám vzápětí, kdy vypuštěna z ohrádky do volného prostoru během několika málo minut vyskočí mnohokrát na postel, na kuchyňskou lavici, přičemž se nejméně třikrát praští do palice až to zaduní. Když je načapána, jak úřaduje na kuchyňském stole a přísně pokárána, seskočí malý sebevrah ze stolu přímo na dlažbu. "Rentgenuji" očima i pohmatemm, nelíbí se mi to, zlobím se, brblám, ale nic nenadělám. Vořešský ignorant si jede ve své lajně. Prý: " Milujte mě takovou jaká jsem!"....A tak i činíme!