OLDIES

  Není nad možnost poslechnout si na živo hudbu svého mládí. Z toho vycházely naše děti, když nás s tátou zapojily do grandiózní hudební akce Oldies. Zavzpomínat na doby dávno minulé - na mladické nadšení, elán, stovky plánů a snů, bezstarostnost, volnost a všechny ty tajemné otazníky o životě příštím, a to vše v  úžasné atmosféře Dolní oblasti Vítkovic, toto vše slibovala splnit akce, na níž nás navnadily naše dětičky. Akce OLDIES tak našla své místo v rodinném plánovacím kalendáři. Pyšně se vyjímala v kolonce 26. červen - sobota. Kýho šlaka jsem si téhož dne naplánovala i akci druhou, tentokráte pejskařskou, takže se v ne příliš prostorné kolonce tlačila slova hned dvě. OLDIES a VĚTŘKOVICE. Samozřejmě se Větřkovice staly později jablkem sváru, neboť závody se protáhly a měla jsem co dělat, abych domů dorazila včas. Trocha adrenalinu, když jsem za volantem odkrajovala zbylé kilometry do Vřesiny tempem, za nějž by se nemusel stydět ani Emerson Fittipaldi, nebyla na škodu. Co na tom, že jsme na závodech "houby"zaběhly, když jsem "jako na závodech" trasu Větřkovice - Vřesina tak skvěle zajela. A navíc dva úžasné prázdninové měsíce přede mnou...

   Doma jsem  omezila přípravy jen na sprchu, přiměřený ohoz a jelo se. Táta se obětoval a usedl za volant. V té chvíli jsme netušili, že obětí tento večer budou naopak všichni ti, kdož se rozhodli polknout nějakou tu kapku alkoholu... Ti se totiž při zájmu o nějaký ten stakan čehosi ostřejšího, či jen piva, zařadili do asi 10ti kilometrové  fronty čekačů. Fronta měla několik různých konců, avšak sbíhala se pouze v jeden cíl. Pultík s pípou. Ale postupně.

                                                      V DAVU

   Na místo akce jsme dorazili včas, avšak na sledování hudební produkce jsme si museli počkat. Představa nejméně dvaceti vstupů k odbavení těch stovek a tisíců lidiček se rychle rozplynula, když jsme se jako dobytek na porážku tlačili v obrovském chumlu jedním místem vstupu. Posunovali jsme se po milimetrech k "vpouštěcí brance", která svou velikostí vzhledem ke kapacitě možného (i opravdového) naplnění posluchači nebyla rozhodně důstojným místem. Lidé, hrající společně s námi roli sardinek, byli kupodivu slušní a dostatečně trpěliví. Při začínajícím dešti všichni přítomní vytahovali z kabel rozměrné parazoly, zatímco my - vzorňáci, narráželi na palice kšiltovky naprosto a bezvýhradně respektujíc vydané příkazy: "Deštníky zakázány!!!" Když jsme se po asi 40ti minutách konečně procpali "do ohrady" , jíž vévodilo pódium, první starost byla zajistit si občerstvení. S pohledem na délku řady žíznivých mě osobně žízeň opouštěla, vytrvalá Eliška však byla odhodlána tvrdošíjně si své půllitry a panáky vystát. Produkce již vystřídala několik stárnoucích protagonistů, obecenstvo se pohupovalo v rytmu starých vypalovaček a my stále čekali na stakan zlatavého moku. Čekání na občerstvení však bylo pouze jedním z mnoha dalších nedostatků. Krom už zmíněného prostoje u pořadateli nezvládnutého vstupu, zněla hudba velice nepřirozeně přílišným duněním basů a tak skutečně jen známost  hitů ve spojení se vzpomínkami z mládí dokázalo vykřesat nějaký ten příjemný prožitek. A kdo že zde vystupoval? Můžete mrknout ZDE. 

                 KDYŽ UŽ SE ČLOVĚK KONEČNĚ DOSTAL KE ZDROJI, 

                            MUSEL SE DOSTATEČNĚ ZÁSOBIT

  V žádném případě však účasti na akci nelituji, byla to zajímavá zkušenost.