Leden - naštěstí v roce jen jeden

   Leden je u nás pro pejsky obdobím, kdy mají na lednici magnetem připevněnu paniččinu fotografii, na niž se chodí dívat, aby nezapomněli, jak vypadá. Ta totiž tráví většinu času v práci. Třídní schůzky, konference, dny otevřených dveří ( ty budou možná časem vysazeny docela), lednové finále uzavírání známek a veškeré administrativní úkony s tím spojené, to vše zaměstnává paničku více než je zdrávo. Když pak v šeru končícího dne zjevím se na prahu domu, jsem vítána přinejmenším jako bych vstala z mrtvých. Radost pohasíná, jen co psiska svou nezměrnou psí inteligencí pochopí, že s paničkou krom uvítacích pamlsků nebude dnes zase žádná zábava. Annie tedy ulehne na záda s předními tlapkami za hlavou, zadní zkříží v pohodlné poloze, v tlamě žmoulá párátko a demonstrativně se nudí. Cherry poulí svá krásná kukadla a vysílá zamilované pohledy, z nichž jako bych četla, že toto období je mi odpuštěno a její psí dušičkou jsem sále milována. Smířeně uléhá do pelíšku, který získala na voříškiádě jako ocenění svých psích půvabů, a sní o lepších časech paniččiných prázdnin. 

   Annie zpravidla když jsem v soustředěné přípravě na další den brejlím do všech těch pracovních mailů, tabulek a snažím se potit nějaké nápady, rozhodne se udělat své nudě přítrž. Nejprve jen tiše stojí za mou židlí a upřeně mi zírá na záda. Jako nějaké černé svědomí. Kupodivu tato taktika zabírá. Znervózním a táži se  psiska, co že v této chvíli od paničky očekává. "Haf", odpoví, přičemž mírně couvne. Snažím se ji pohladit a uchlácholit, že dnes nebudou ani večerní triky, ale vše jí v únoru vrchovatě vynahradím. Nakloní palici mírně stranou. Její oči "mluví". Čtu výčitku a plně jí rozumím. Hledí vytrvale a asi to chce písemně s podpisem vlastní krví. Místo toho je však důrazně odkázána na pelech, aby neotravovala  a koukala také jednou odpočívat, Zkrátka a dobře ani zvýšeným úsilím, kdy přináší k mým nohám předměty denní potřeby, vyskakuje na mne a dělá "psí oči", nepodaří se ji odvést mě od nahromaděných povinností. 

   V půli ledna však heslo v kalendáři -  Sedliště- je pro Annie spásným světlem v lednové temnotě nicnedělání. Trojzkoušky, které panička s notnou dáívkou odvahy na tento termín naplánovala, jsou pro nás příležitostí k odreagování se v pracovně nabitých dnech. Pořádně se rozmáchnu a s razancí svých dvaapadesáti kilo odhodím všechny své lednové "záhuly" do co největší dálky. Oproštěna pak od všeho nepříjemného, užiji si tento den mezi přáteli - pejskaři a proběhneme se s Ann po písčitém povrchu parkurů rozhodčího Pupíka. Bez ohledu na výsledky budou baterky dobity aspoň do konce víkendu  než si odhozené záhuly najdou cestu zpět.