Koky opět na závodním poli

      Měsíce vynuceného lenošení je třeba znovu proměnit v aktivitu na všech frontách. Přednostně je nevyhnutelné zapracovat na kondici, která se ve velké míře ztratila, jako pára nad hrncem. První "výběhy" jsou poznamenány funěním a hekáním, pajšl vstupuje do stávky, nohy se dožadují "odstávky". Chci po nich evidentně víc než mi jsou schopny poskytnout. Přijde mi to nespravedlivé. Člověk na sobě dlouhodobě pracuje, snaží se udržovat v přiměřeně pohyblivém stavu a pak stačí jedno zákeřné klíštěcí rafnutí a v kombinaci s následně  nešikovným upadnutím je nucen výrazně překopat své aktivity. Jsem zdánlivě znovu na začátku. Vše jde ztuha. Vnitřní hlas zlomyslně našeptává, ať se na všechno vykašlu, obuji teplé papuče a raději usednu před televizi než  abych si odrovnávala tělo vytrvalostním během v lese. Trochu s tím bojuji, protože sedět v teplých fuseklích před bednou také není k zahození a co si budeme povídat...znovu s tím zabojovat tak trochu "bolí", ale nakonec vítězí mé lepší já. Pouštím se znovu do běhání. V přírodě, ale také na mém domácím běžeckém trenažéru (já ho žeru :-D )

      Koky, jen zahlédne, že oblékám běžecký mundúr, radostí se může zbláznit. Ač je tělem i duší pytlačka, na našich běžeckých trénincích srny, zajíci, veverky....prostě neexistují. Šlape jako hodinky a neodklání se z dané trasy. Patrně tak dbá povelů pod dojmem, že v opačném případě by již na můj další kondiční běh nebyla přizvána. A tak si společně přidáváme kilometry. Zprvu s fůrou sebezáchovných zastávek, posléze již zvládáme i bez nich.

     Zapojujeme se postupně i do tréninků agility, prokládáme hoopersem a všeho toho si užíváme naplno. Do znovuzávodění vplouváme sympatickými dvojzkouškami na Hutisku.  Koky, po měsících válení šunek, natlakovaná jako papiňák, plní čistým během v nejlepším čase svou první trojkovou zkoušku. Druhá zkouška s odmítačkou a padlou laťkou končí čtvrtým místem. Každopádně na tyto závody budu dlouho vzpomínat. Oblíbené Valašsko, první závody po dlouhé době a splněná zkouška A3.

       Následuje výlet do Horky. Zde neperlíme. Paříme na diskotéce, místo abychom si plnily další zkoušky. Ale i té zábavy je přece třeba! Všechny výkony byly důstojné, úspěšný běh nám pokazila vždy nějaká ta drobnůstka. Samozřejmě dle mnou napsaného scénáře. Dvojzkoušky ve Sviadnově už jeden čistý běh přinesly, bohužel na čtvrtém místě. 

       Zkoušku jsme si naopak splnily v pro nás nové závodní disciplíně - hoopers. Koky je na hoopers rozený talent a tak jsem skousla svou vrozenou závodní nechuť a přihlásila nás na zkoušky kategorie 0 v Rožnově. Začátečnická kategorie skýtala poměrně snadné rozložení překážek po parkuru. Na tréninku bychom se takovémuto rozestavění překážek skoro pousmály a Koky by dala parkur levou zadní. Na zkouškách ovšem musí, holka, počítat se slabým článkem. Panička, vyklepaná svou první závodní prezentací, dokázala talentované psisko zmást tak dokonale, že vyčarovala "malý" disk." Pojmologije dosud pro mne tak trochu španělskou vesnicí, že ale malý disk není žádoucí, to mi bylo více než jasné. Slova trenérky Ivy: "Druhý běh dáte čistě a máte zkoušku v kapse", mi opravdu příliš nepomohla. Přesto zkouška nakonec v kapse končí.

  Největší radost nám přináší další sviadnovské dvojzkoušky. Ráno to ale ještě neplatí. Stačí pohled z okna na sněhovou vánici a nikam se nám nechce. Závody jsou zajímavé i tím, že zde zabojují spolu se mnou i mé dcery. Eliška přímo v mé kategorii a Evka ve "vedlejší" :-). Tradičně chci být na místě včas a vyrážím s velkou časovou rezervou. Od Evky, kterou cestou nabírám, si sice vyslechnu nepřívětivé komentáře na adresu mé přehnané dochvilnosti, ale jsem takto  zvyklá a této mé vlastnosti se prostě nevzdám. Na místě jsme  opravdu brzy. Alespoň si můžeme vybrat to nejvýhodnější místo k parkování. Pak už jde všechno ráz na ráz. Prezence, první prohlídka a první běh. Kupodivu nejsem ve stresu tak jako jindy. Vím, že Koky je spolehlivá, nemusím vymýšlet žádnou extra taktiku na zóny či náběhy. Stačí jen neudělat ve vedení chybu. A to se daří. Bez zaváhání končíme první běh a dokonce dosahujeme na stupínky vítězů. Třetí místo hřeje u srdce. Stupínek druhý patří Elišce. A to i přesto, že uprostřed běhu upadla. 

   Druhý běh nám také "sedl". Dokonce se čistým během vyšplháme až na druhý stupeň. Časově nemůžeme konkurovat nejlepším už jen proto, že naše zóny jsou zastavované. Ale to mě vůbec netrápí. Raduji se, protože další splněnou zkouškou završujeme první rok na agi šampiona.

 Také na leden máme naplánovány psí akce. Agility i hoopers. Vedle těchto klasických disciplín jsme minulý týden zařadily ještě pro zpestření poměrně novou  jménem rally obedience. O tom pak v dalším článku.