LUCEMBURSKO !!!

      Každý rok prožívají agiliťáci velký svátek. To když se koná  klání největší z největších. Mistrovství světa. Hromadně okupují facebook a zoufale se pídí po  veškerých zprávičkách, videích i kusých informacích, které by jim přiblížily, jak to s naší reprezentací vypadá. Ti nejzarputilejší jdou ještě dál a s velkým předstihem rezervují si svá místa v hromadných zájezdech fanoušků nebo se vydávají fandit na vlastní pěst. Také naše familie chtěla být u toho, proto Eliška snad půl roku dopředu zamluvila naši účast na akci v Lucembursku. Úžasné dámy z Brna - Radana Růžičková a Martina Vaškebová se svým realizačním týmem chopily se organizace a tak jsme dlouho dopředu věděly, že dožijeme-li září 2014, uvidíme tu agi-parádu na vlastní oči.

   K malé organizační změně dochází v posledních několika měsících před samotnou akcí. Eliška totiž z řadového "účastníka zájezdu" povyšuje na českou reprezentantku a kvalifikuje se s devětapůlletou Keskou do družstva smolíků. Její místo je nabídnuto "do fóra". Chápe se jej dáma, jejíž dcerka rovněž reprezentuje. A tak se na zájezd těším společně s kolegyní, Eliščinou kamarádkou Danielou a snad také neznámou paní Sommerovou, jež s námi bude sdílet společnou lucemburskou cimru.

    Konečně je tu den D. Do práce se dostavuji s obrovskou kabelou, až se lidé věci neznalí mohou domnívat, že jsem byla vykopnuta svým drahým mužem ( jistě s ním někteří sympatizují, protože moje psí mánie není pro všechny tak úplně stravitelná :-D). Můj muž však bere  zájezd sportovně, dokonce ochotně  přebírá v době mé nepřítomnosti na svá bedra starost o tříčlennou psí smečku .

                                              SBALENY NA CESTU

    Na místo odjezdu v Brně se dostavujeme se skoro hodinovým předstihem. Obdivujeme brněnský cvičák, rekapitulujeme, zda máme vše potřebné ( mám na mysli samozřejmě českou vlajku, barvičky na tvářičky, foťáky, kamery a také dobré, zdravé a vytrénované hlasivky) a když dorazí bus, ládujeme se do kabiny, kde usedáme dle předem vytvořeného zasedacího pořádku. Sedíme s paní kolegyní vedle sebe v pravé zadní části busu.

                                         POLOHA "ŠTAMGASTA"

                                             POLOHA SKRČENCE

     Za námi sedící Daniela má ještě až do Prahy vegáč a může se bezostyšně rozvalovat na obou sedadlech. Teprve v Praze se má totiž "nalodit" paní Sommerová. Ta se stává takřka hvězdou večera. Na místě, kde má spolu s dalšími pražskými fanoušky nastoupit, není, a tak osazenstvo busu postává venku a polohlasně debatuje.  Z debatujících hloučků se čas od času ozve jméno záhadné paní Sommerové, která tímto velmi připomíná slavnou manželku ještě slavnějšího detektiva Colomba (všichni o ní mluví, leč nikdo ji ještě  neviděl). Konečně však přichází. Spěšně přijímá busový plac vedle Daniely a výprava může pokračovat v cestě. Ráno nás vítá slunečné Lucembursko. Na ubytování si musíme počkat, proto vyrážíme hromadně do haly - místa, kde v následujících dnech strávíme většinu času. Jelikož cestu nikdo přesně nezná, nachodíme při okružní cestě městem spoustu kilometrů :-). Snaha je však nakonec přece jen korunována úspěchem a my se radostně shledáváme s našimi reprezentanty. Společně s nimi se pak vydáváme na dvouhodinovou obhlídku města s českou průvodkyní. Můžeme obdivovat pamětihodnosti města a do sytosti fotit. O tři hodiny později už z tribuny nadšené tleskáme všem závodníkům při úvodním ceremoniálu.

                                                PROHLÍDKA MĚSTA

                              JDEME DO HALY (sice oklikou, ale....neva!!!!)

    Program šampionátu je nabitý. Proto hned po euforickém zahájení vybíhají na start družstva largů. A že je co obdivovat! Ruce si můžeme utleskat, hlasivky uřvat, když přijde na řadu české družstvo. "Češi!!!" ozývá se halou. Ti bojují jak jen mohou. Ne všem se daří stoprocentně, ale takové už je agility. K umu je potřeba také ta trocha obyčejného lidského štěstíčka. Fandíme všem. Plni dojmů z prvního dne uléháme v naší cimře ke spánku. Jsem vyhnána k noclehu "na bidle" (rozuměj- poschoďová postel), což mi nevadí až na to, že po vzorně dodržovaném pitném pivním režimu absolvuji "slez a výlez" hned několikrát za noc. Ráno se však budím čilá jako rybička a po vydatné snídani jsme celé osazenstvo pokoje  připraveno na cestu do haly.

                                                   CESTA DO HALY

                                                             HALA

                                                          OKOLÍ HALY

  Časově jsou organizátoři precizní. Ani minutka zpoždění. Vše začíná včas, beze zmatků, běhy pěkně "odsejpají". Zaujatě vše sledujeme a ani se nám nechce do vzdáleného obchodu, abychom o něco důležitého nepřišly. S českými vlaječkami nalepenými na tvářích a ve fanouškovských tričkách byli bychom u nás doma v supermarketu středem pozornosti. Lucemburčané však zůstávají k našim ohozům zcela neteční. Vzhledem k rozmanitému národnostnímu složení zdejšího obyvatelstva jsou zde na podobné excesy asi zvyklí. Urychleně přesuneme do košíku nějaké ty potraviny a už si to mažeme zpět. Stíháme vše. Družstva medíků i smolíků. Povzbuzujeme, tleskáme. V přestávkách také tančíme :-).

                                                    V MARKETU

     Zajímavou podívanou nám přináší poměrně opomíjená překážka zařazená do parkuru družstev všech velikostních kategorií. Stůl. Když jsem před mnoha lety s agility začínala, pobyt pejska na stole byl odpočítáván rozhodčím. V dnešní době, kdy se výkony týmů liší snad jen v setinách sekund, využívá se elektronická verze, odpípávající pět vteřin, které musí pejsek trpělivě vyčkat než se může rozběhnout dále. Osobně jsem se s touto překážkou ještě nikde na závodech nesetkala, takže ani nevím, jak by reagovala moje Andula, ale i na takové akci, jakou je MS, bylo patrné, že pro některé závodníky je zařazení stolu naprostou novinkou. S kolegyní jsme okamžitě vymyslely variaci této neoblíbené překážky, totiž tzv. "prostřený" stůl. U něj by byly k dispozici i pohodlné stoličky a 5 sekund by přišlo závodníkům jako doba velmi krátká. Problém by naopak nastal ve chvíli, kdy by bylo třeba místo opustit. Řada pejsků...a možná i závodníků- by se k prostřenému  stolu opakovaně vracela- možná i za cenu diskvalifikace, nabízel-li by  nějaké vybrané, chuťově zajímavé menu. Obávám se však, že by se touto novelou závody všeobecně prodražily.

  Druhý závodní den byl ukončen ve večerních hodinách. Osazenstvo naší cimry se přesunulo do vstupního prostoru našeho hotelu. Zde bylo možno využít volně přístupné wifi. To se zalíbilo facebookem dosud nepolíbené paní kolegyni. Až do konce zájezdu mě zaměstnávala pokyny k vyfocení a "hozením těchto fotografií na "face" :-D. Následně se co půl minuty dožadovala informace  kolik "lajků" už ona fotografie  má a kdo jmenovitě "lajk" přidal :-). Nebýt mého rázného ohrazení se hned v zárodku jejího facebookového apetitu, vyháněla by mě na signál wifi do haly snad několikrát za noc.

                                     PANÍ KOLEGYNĚ, DEJTE TO NA "FACE"

     Když přišel poslední závodní den, ani se tomu nechtělo věřit, jak rychle vše uteklo. V uvolněné cimrové atmosféře jsme zrekapitulovaly pobyt a vyrazily na závěrečnou podívanou. A ta skutečně stála za to, protože jsme se staly svědky neuvěřitelně napínavého, úžasného běhu Martiny Klimešové Magnoli, která vybojovala pro Česko zlatou medaili. Naprosto živelná oslava završila senzační lucemburskou akci jednoznačně nejlépe, jak mohla.

                                                       FANYNKY

                                                    S MISTRYNÍ SVĚTA

  Hluboce se skláním před výkony všech našich reprezentantů. Zvládnout nervové vypětí a zaběhnout výborně na takovéto akci, to dokáže skutečně jen agiliťácká elita. Obdivuji úplně všechny, kteří se zde představili. A klobouk dolů rovněž před organizátory zájezdu. Ten neměl jedinou chybičku. Určitě nejsem sama, kdo byl moc rád, že mohl být "u toho" :-). Příště...pokud budu živa a zdráva...ráda absolvuji takovouto cestu znovu. A složení osazenstva cimry bych nejraději zachovala!

             PANÍ KOLEGYNĚ, MOJE MALIČKOST, DANČA A LUCKA....SUPER CIMRA!!!