Rok s Lychee

29.01.2022 20:52

     Narodila se před rokem. Milována byla však už dávno  předtím. Vysněná kokřice. Splněný sen mé dcery Evky.

              

 

             Čokoládová lady zapadla do naší smečky, potažmo rodiny, jako korálek do pestré mozaiky. Ze startovní přezdívky „malý pošuk“ se dnes, po roce svého působení na matičce Zemi, vypracovala až  k „šašourovi všech šašourů“, což ve smyslu známého „jaký pán, takový pes“ staví naši rodinu, zejména však Evku, do ne úplně lichotivého postavení.  „Potrhlíků“ máme ve smečce hned několik, leč právě z takových máme snad tu největší radost. Odpovídají našemu neklidnému naturelu.

      V kokřici dřímá sto čertíků. Nejsou to ale žádní zlí pekelníci, naopak. Nějaká ta lumpárna…to musí být, ale dáte-li této nezměrné energii směr, získáte při troše té trpělivosti parťáka pro cokoliv.

                 

                     

    

                   

            

Čachťa (Tori) s přijetím krásné hnědulíny problém neměla. Z titulu své „srdíčkové“ povahy by milovala snad i skutečného raracha. Je tou nejlepší chůvou i vychovatelkou, parťačkou i kamarádkou. Nesoupeří o paničku. S nebývalým nadhledem psa „jedináčka“ se o ní s rozjařenou mlaďoškou spravedlivě dělí.

 

                      

       

               Procházky  jako takové neexistují, neboť psisko nepochopilo význam slova „procházet se“. Takhle běhat, lítat, či řádit…to je už srozumitelnější. Vypadá to, že panička v kokří slečně doma vytrvale natahuje klíček setrvačníku, což má za následek po vypuštění zvířete pomalé spotřebovávání této nakumulované energie a rychlý běh po celou dobu venčení.

       Při vší té živelnosti je však Lychee vnímajícím a skvěle se učícím pošukem. Na své paničce visí očima, jak se těší na povely, které okamžitě nadšeně plní.  Z bystrého kukuče jí září nadšení a otázka: „ Co se budeme dnes vlastně učit?“ Ať už je to cokoliv, jde do toho po hlavě, s pravým kokřím nadšením.

 

                  

                  

         Nadšení neskrývá ani její panička. Moc dobře pochopila, že jedině práce na fyzické kondici umožní stát se hnědé ďáblici důstojným parťákem. Společné tréninky pak dělají z této skvělé dvojky neohrožený tým. Jedno tělo – jedna duše.

 

                  

           Až příjde jejich čas a holky se zapojí do soutěžení všech možných směrů, budu stát v první řadě fanoušků a hlasitě křičet: „ Holky moje, DO TOHO!!!!!!!“

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode