MAMI, BYLA BYS TAK HODNÁ, PROSÍM TĚ...?

  Na začátku byla nevinná Eliščina prosba, dobře známá většině babiček: "Mami. prosím, pohlídáš mi...?" Jako správná "bábrle" ochotně jsem kývla a pod svá ochranná křídla přijala Eliščiny miláčky. Vnoučata to však nebyla, což je asi většině mých známých více než jasné. Ta jsou v naší rodině dosud nedostatkovým artiklem. Eliška se svým chotěm rozhodla se kulturně maličko zušlechtit v matičce Praze a tak tři členy z celkem čtyřčlenné smečky svěřila do našich rodičovských rukou. Hlídat tyto tři chlupáče by snad ani nestálo za zmínku, kdyby ovšem  k nim nebylo ještě dalších šest domácích raťafáků. Krom Nyx, již si dlouho dopředu zamluvila milující teta Gabka, měli jsme v baráku úplně všechny. Veselý průběh nadcházejících dvou dní předesílal i fakt, že  Jive prožívala tu nejlepší fázi "svých dní", což pro bujného mladíka v rozpuku, jakým borderák Damien nesporně je, bude situace více než náročná. O té naší, hlídací, ani nemluvě.

    Jestliže jsme dříve řešili hlavně chování tety Annie k psím návštěvám, tentokráte bylo chování tety Annie to jediné, co jsme řešit nemuseli. Annie naprosto otrkána neustálými psími vetřelci v prostoru jejího teritoria ohladila své problematické teritoriální chování a splynula se smečkou. Nemuseli jsme se obávat útoků ani vzájemných psích sporů, avšak ke ztrátě nervů úplně postačil pouhý pohyb po baráku, při němž vám do cesty vstupuje větší či menší psí tělo, kde se jimi proplétáte, či  o ně zakopáváte. V kuchyni vás při jakémkoliv úkonu sleduje 8 párů očí ( devátý pár čumí dole v bytě do zdi a usilovně přemýšlí, co to jen v ovzduší tak krásně svůdně voní). Ať usednete kamkoliv, smečka se rozprostře všude kolem. Starší a rozumnější "kousky" podřimují, ty mladší žádají pozornost. Louděním pozornosti vyniká Koky. Pro svůj štěněcí věk a vrozený temperament je jí "otravování" tolerováno. Když s hračkou v hubě provokací neuspěje u starších členů smečky, hledá zábavu u těch lidských . Teatrálně kroutí celým svým tělem a v hubě střídá hračky v naději, že některá z nich nás přece jen zaujme a my ji budeme chtít získat. Pro tento případ má připraveny sprinty napříč pokojem, kličkovací manévry mezi nábytkem a energické kočkovací výpady na protivníka. 

  Zvláštní kapitolou je venčení. To probíhá během dne průběžně vlastně neustále. Psi jsou vypouštěni ma zahradu po několika etapách a při zachování důležitých pravidel. To hlavní zní - nepouštět současně hárající Jive a bujného Damiena. Michal, ač chlap, má vzhledem ke svému razantnímu zákroku na přirození kontakt s Jive povolen. Jive pobíhá po bytě v apartních bombarďácích, aby neznečišťovala prostředí, cítí se důležitě. Téměř každého venčení se účastní vtěrná Koky, jež hravě proklouzne i maličko pootevřenými dveřmi. Pobyt na zahradě zbožňuje. V blázinci, který u nás panuje, dochází i k takovým situacím, že je Jive vypuštěna neprozřetelně v kalhotkách a  vykoná svou potřebu skrz ně. Přibývá tedy praní. Utírání pacek po venčení je záhul, který se buď povede a psiska ukázněně vystojí na schodech frontu nebo se nepovede a to pak po náhlém vběhnutí několika chlupatých banditů šůruju mopem celý obývák.

  Zvládání smečky je náročné, nemám ani trochu klidu. Vzhlížím nedočkavě k hodinám a čekám až mi dojde domů nějaká ta pomoc. Jenže táta  zrovna dnes potřebuje zregenerovat tělo v sauně a tak mi telefonicky oznamuje, že se zdrží pravděpodobně až do večera. Také Evka má ZROVNA dnes po práci neodkladné vyřizování. Psiska si tedy užívám sama a začínám jich mít opravdu po krk. Sním o lázeňském pobytu. o tichých jitrech bez psího raftání, o posteli bez psích chlupů a odpoledni, kdy nic nemusím. Brzy ale přicházím na to, že tohle by určitě nebylo ono, že takto bych to chtěla maximálně tak jeden - dva dny a pak hurá do toho svého cvokhausu.  A teď mě, prosím, omluvte. "Cherry, ticho! Annie, nehrabej tu díru! Damíku, jedeš od té Jive !!! Koky, dej sem okamžitě tu botu!!! Michale, mazej na místo...!"