NA ŘADĚ JE KOKY

            Koky oslavila v říjnu rok pobytu u nás a pomalu bylo třeba řešit otázku ukončení jejich reprodukčních možností. Při prvním hárání ukázala své nymfomanské sklony, když vytrvale sváděla a až k samotnému aktu svedla reprodukčních možností již zbaveného Michala. Představa nezvaných psích nápadníků vytrvale občurávající túje na naší zahradě nám připomněla dobu, kdy se ve smečce nacházely ještě nevykastrované objekty psí touhy.  Tu jsem si z lesní procházky přivedla spolu s hárající Annie velkého slintajícího bodyguarda s otočerným pruhem srsti na hřbetě, tu na nás balkónovým oknem koukla obrovská hlava roztouženého labradora, ze zahrady jsme vyháněli dotírajícího bígla a bezpočet vořechů, jenž se  snažili seč to šlo, předat svůj genetický materiál našim voňavým psím krasotinkám. 

              
   
           U Kokynčina prvního hárání jsem se přesvědčila, že tito nezvaní návštěvníci byli by naší psí dámou vítáni a nebezpečí každodenních orgií přímo  před našimi zraky na zahradě odhodlalo nás k definitivnímu vyřešení. Milá Koky, jsi na řadě...jde se.
   
           Den před zákrokem Koky jen nevěřícně přihlížela odpolednímu krmení, kdy na ni nezbyla žádná miska. Vyčítavě sledovala každý můj pohyb v naději, že přece jen odněkud cosi k snědku přinesu. Zpytovala svědomí, přemýšlela, co provedfla či proč ji už nemáme rádi a rozhodli s ji utýrat hlady. Závistivě pomrkávala po třech obsazených místnostech, v nichž si to pomlakávali nad miskami granulí její tři kolegové. Když večer zmizela s Kokynčina dosahu i miska s vodou, byla přesvědčena o tom, že ji hodláme umořit hladem a žízní. Trochu překvapena změnou ranního programu hupsla do auta v naději, že se jedeme aspoň někam proběhnout. Pak už zůstala v páníčkově péči, neboť panička musela "pedagogicky působit".

   

              Jen co jsem dopůsobila, pospíchala jsem na veterinu za svou psí holčičkou. Malá pacientka si vychrňovala v rohu místnosti a její tělíčko absorbovalo žilou velmi pomalu kapající roztok. Než se Koky začala probouzet, uplynuly bezmála dvě hodiny. Čekáme až naše malé třeštiprdlo otevře oči. Nejsme sami, kdo hladí nehybné spící tělo svého chlupáče. Tři ze čtyř rohů čekárny jsou vyplněny psími pacienty. Koky je do rohu zdaleka nejmenší. Vedlejší je obsazen jedincem taktéž nejisté rasové příslušnosti a dokonce po stejném zákroku jako naše Koky. Vzhledem k tomu, že přišel s operací na řadu nepoměrně dříve, jeho spánek je už lehký, páníčci s ním komunikují, pejsek klidně odpočívá. Jen zapíchnutá kanyla spojuje psíka s prožitým chirurgickým zákrokem. Vedle křížence s kanylou zvědavě po všech pokukuje statný zamračený boxer. Vzezřením budí respekt, ovšem sotva na něj pán promluví, zjihne, ohrne pysky v legrační grimase a zavrtí radostně celým tělem. Naproti něj se naopak velmi neradostně a zkroušeně tváří drobný yorkšírek sedící na klíně své paničky. Tělíčkem vibruje obava z toho, co na něj asi čeká. Panička láskyplně hladí maličkou hlavičku, aby zvíře uklidnila. V rohu u dveří polehává s kanylou v tlapce mohutný německý ovčák. Čeká už jen na propuštění. Je vzbuzen. Zadní nohu má zafixovánu, celému stehnu vévodí obrovská jizva. 

       

            Sedám si ke Koky na deku. Hladím její drobné spící tělíčko a trpělivě čekám až projeví známky buzení. Konečně. Koky mrkne a rozbuší se ocasem do podlahy. Krom ocasu tělo ještě neovládá, ovšem bubenický koncert, který předvádí, nenechá nikoho na pochybách, že k dokonalému probuzení už mnoho nechybí. Přichází veterinární personál. Zasunuje Koky do zadečku teploměr a konstatuje, že teplota je nízká. Musíme ležet dál. Když se toto opakuje třikrát a Koky je stále jako kus ledovce, jsme vyzváni, abychom trajdali čekárnou. Kýžený zahřívací efekt se ale ani takto nedostavuje, proto je Koky obalena zahřívacími dečkami  (a mou láskyplnou náručí) a usedáme znovu do svého zabydleného kouta. Uplyne další půlhodina než se drobek zahřeje ke kýžené teplotě. Konečně jsme propuštěni na svobodu. 

             

        Posledním úskalím zákroku jeví se nainstalování trychtýřovitého límce na krk vzpouzející se Koky. Co zprvu zdálo se jako nemožné, posléze se utřepe. Koky už po několika dnech prohání se bytem jako pošuk. Naráží do stěn, když špatně vyměří možnosti omezujícího límce, límec brzy bere za své hned několika "tržnými ranami", jež jsou pečlivě ošetřovány lepící páskou. Brzy však konečně nastane den, kdy se Koky stává opět volnou.