NÁROČNÉ OBDOBÍ

       Nadpis by možná zasloužil trochu toho akcentu, neboť čím jsem starší, tím více vnímám, že mít smečku  čtyř chlupatých banditů je náročné samo o sobě. Jenže jsou období, kdy náročnost ještě graduje v závislosti na různých okolnostech. Poslední okolností oné gradace bylo objevení několika krvavých kapek na podlaze v předsíni. A je to tady! Z Airy se konečně, po bezmála patnácti měsících života, stává opravdová psí dáma, připravená šířit dále své vořešské geny.

   To bylo radosti, vždyť už jsem si začala říkat, že něco není v pořádku. 

        V první "svých" dnech se necítila Aira zrovna komfortně. Nezvykle polehávala a koulela očima. Také výzev ke hře rapidně ubylo a objevilo se i několik nervózních reakcí vůči Andulčinu obtěžujícímu štěkání. Naštěstí si nahluchlá seniorka těch štípnutí do zadní nohy nevšimla. 

        Několik dní vše plynulo běžným každodenním životem, snad jen Michal, ač absolvent kastračního zákroku, zaregistroval, že se v jeho rajónu "něco děje" . U Airy jsme zaznamenali zvýšenou mazlivost. Více než kdy jindy ocenila nekonečné hlazení a drbání, což oplácela až nezvyklou poslušností. Zda tento stav s odezněním hárání pomine, dosud nedokážu vyhodnotit, ale byl by jistě nadmíru vítaným bonusem.

      Když trvá hárání tak 10 dní, všímáme si, že si všímá i Michal. A všímá si dost - hárací období pravděpodobně přichází do fáze "tak pojďme na to, zlato..." Aira si ke hře nápadně často vybírá místo "ségry" Koky "bráchu" Michala. Koketně jej obchází, tu a tam jej něžně kousne do ucha a pod nos mu nastrkuje své pozadí. Ocásek na stranu, aby bylo Michalovo oblouznění co nejdokonalejší. Michal Aiřino laškování kvituje s povděkem. V hlavě mu to šrotuje: " Vždyť ta psí holka je vlastně fajn...jakto, že jsem si toho ještě nikdy nevšiml..? " Místo obvyklých sebeobranných reakcí se nechává vtáhnout tou voňavou divoženkou do hry.  Vzájemné sympatie se den ode dne stupňují, je třeba rozvášněnou dvojici poučit. Bohužel hlas přírody je vůči jakémukoliv výchovnému působení absolutně imunní. Nezbývá tedy než hlídat, či izolovat. Pravda, i kdyby byl v nestřeženém okamžiku akt touhy dovršen, nestalo by se nic tak strašného. Žádné následky, leč odmítli jsme být svědky těchto orgií a Airu Michálkovi důrazně zakazujeme. 

  Asi po třech dnech Aiřina koketérie začíná slábnout. Ke hře si vybírá opět více dočasně pozapomenutou Koky, což ovšem Michal těžce nese. Celé dny zní domem roztoužené kňučení a Michalovo chování k Aiře stává se poněkud "nekompromisní", takže musí být Aira zavírána do bezpečí klece. Říkáte si, že můžeme přece zavřít Michala, ale to právě nemůžeme. Dveře si dokáže šikovně otevřít a zamčením nechceme riskovat jejich zničení. Pokus nechat ho na zahradě ztroskotal hned v zárodku. Hleděl nešťastně  dovnitř a nepřetržitě štěkal. 

     Situace trvá už týden. Všichni nepokrytě toužebně vzhlížíme k dnům, kdy bude u nás doma zase vše normální ( tedy aspoň relativně :-D :-D ). Michálkovi to už také přerostlo přes hlavu, jinak si nedokážeme vysvětlit, že on, snad jen jednou v roli zlodějíčka masa, nyní nám vyplundroval kuchyňskou linku. Zodpovědně vyluxoval misku s cukrovím, do čista vylízal hrnec s mým obědem a po odborném otevření trouby sporáku zde zhltnul zbytky mastnoty po pečené kachně - samotná kachna byla už naštěstí bezpečně ukryta v našich útrobách. Tento pro Michala celkem netypický prohřešek nabízí se  pokládat za jistý akt pomsty. Vždyť zatímco jsem šla s voňavou princeznou na procházku, on musel zůstat doma. 

Nezbývá než věřit a doufat, že tyto náročné dny přežijeme bez újmy na našem duševním zdraví a hlavně, že už konečně brzy odezní.