Naši psi ve službách lidstvu

    O tom, že mí psi dělají agility, radost, lumpárny a někdy i ostudu, se skoro veřejně ví. Že však fungují také coby služebníci lidstvu, to byla dodnes informace mnou skromně zamlčovaná. Když však vidím, jak jsou ve své snaze čím dál obětavější, rozhodla jsem se o jejich záslužné činnosti napsat.

             Mí psi se rozhodli stát dobrovolnými zvířecími testovateli. K testování si vybrali široké spektrum kosmetických výrobků a ingrediencí. Průkopníkem v této bohulibé činnosti byl už jejich dávný psí předchůdce, boxer Bucky. Dodnes mám před očima (a nosem) jeho pohotové otestování deodorantu v aerosolovém balení, o jehož  pozitivních účincích na lidské zdraví nebyl přesvědčen. V nestřežené chvíli uzmul kosmetický výrobek  zpod vánočního stromku (poznal ho i v balení se sobem a saněmi :-) ) a v ústraní, nikým nerušen, silným stiskem svých tesáků vyrobil v tlakové nádobce díru. Následoval "fičák". Než jsme zjistili, co se vlastně děje, dle hlasitého syčení a pískání usuzovali jsme na přílet mimozemšťanů, počínající přírodní katastrofu nebo silné sluchové halucinace. Když se však  pokojem začal linout výrazný odér mého oblíbeného deodorantu a pes si zběsile mnul čumák, přičemž komicky vyplazoval jazyk, nebylo již žádných otazníků. Bucky čpěl parfémem ještě drahnou dobu, naštěstí však přežil bez následků na těle. O duši se toto tvrdit nedalo a nebohé zvíře při uslyšení zvuku spraye zbaběle vyklízelo pole. Otestovaný výrobek se však mohl honosit tzv. "Buckyho glejtem zdravotní nezávadnosti".

     Všichni Buckyho nástupci pokračovali a pokračují v jeho odkazu dalšími dobrovolnými testy. Ve středu jejich zájmu stojí zejména oblast parfémů. V procesu intenzivního testování drží prim oblíbenosti "vůně" alla zkažená ryba, uleželá zdechlina neznámého původu, odér zahnívající brambory, záprtku a největším letošním hitem je sexy vůně uschlé žížaly.  Naše psiska pracují nadšeně, válejí se v testovaných látkách  s vervou,  mnohdy otestují aktivně i několik takových vůní za sebou . Jejich tělo stává se pak jedinečným spektrem pachů všeho druhu. Hlavní však je, že pokožka zůstává bez jakéhokoliv podráždění. To naopak vykazuji já a to velmi razantně. Zvýšeným hlasem je tituluji přiléhavými názvy, z nichž „tchoř“ je z těch nejmírnějších. Smraďoši pak se schlíplýma ušima pomyslí cosi o nevděčnosti mého počínání a uraženě odcházejí smrdět  z mého zorného  pole. Já přitom sním o vymydleném psisku s lesklou, voňavou srstí.

     Krom parfémů též Annie zapáleně  testuje  tuhá toaletní  mýdla. Volně ležící na vaně neváhá je prověřit, zda splňují všechny potřebné parametry a pro pokožku jsou  tím nejvhodnějším prostředkem.  S pomocí svých chuťových pohárků dokáže stanovit vhodnost PH, či přiměřenost nevtíravého odéru.  Činí tak se zápalem sobě vlastním. Když odcházíme ke své večerní hygieně, spokojeně blýská svým šibalským okem, jako že je vše O.K.

    Štěněcí věk  přinesl už jakési náznaky pozdějšího zaměření zvláště u Annie. S potěšením totiž přeměřovala rolky toaletního papíru ve snaze zjistit, zda nejsme coby zákazníci okrádáni. Rozmotaný "hajzlpapír "se pak táhl bytem jako Ariadnina nit a Annie, spokojena s délkou hygienické potřeby, po ní radostně chňapala. Už tenkrát se zřejmě zrodily ušlechtilé plány sloužit lidstvu. A tak trpělivě snáším bohulibý záměr našich psů, jenž se dědí z generace na generaci  a trpělivě vyčesávám zaschlé živočichy v rozkladu z jejich srsti, či vytrvale sprchuji mazlavé „cosi“ táhnoucí se od ucha přes krk až k hrudníku. Dělají to přeci pro nás :-D.