PANÍ NA HLÍDÁNÍ

    My  pejskaři, navíc mnohonásobní, to nemáme s nějakým tím rekreováním vůbec jednoduché. Chceme-li si dopřát byť jen pár dní sladkého aktivního odpočinku , musíme smečce zajistit za nás kvalitní zástup. Není to jen tak. První na ráně jsou samozřejmě dcery. Okolnosti pak zužují výběr na jednu z nich. Spojit Eliščinu pětičlennou smečku velmi různorodého charakteru s naší čtyřčlennou, o  nic méně různorodou,  bylo by čirým bláznovstvím. Eliška je proto pasována do role krmiče a venčiče - externisty, Evka po příchodu z práce pak do role chůvy, jež zajistí všechny potřebné úkony. K našim čtyřem tajtrlíkům přidává své dvě princezny, takže  blázinec  může začít.

       Zajištění přežití smečky ty čtyři dny bez nás obnáší pečlivou přípravu v podobě vytvoření podrobného manuálu chůvám. Naši psi jsou členy rodiny a jako takoví má každý z nich své specifické potřeby a požadavky. To není jen nasypat granule a pustit je na zahradu vyčůrat. A tak pečlivě sepisuji, který druh granulí kterému psu, jaké množství a v jaké denní (noční jsme zatím nezavedli :-D) frekvenci servírovat, kteří dva psí kolegové spolu chodí na procházky, v jakém pořadí a jak dlouhý okruh a samozřejmě důsledný "zalehávací" pořádek na noc. Na hlídání naší smečky aby měla chůva vysokou školu potřebného zaměření. O dcerách jsme přesvědčeni, že tu důležitou roli zvládnou na jedničku. 

       Se zvyšujícím se věkem  kelpinky Anninky jsou pro mne  výjezdy mimo domov čím dál méně  přijatelné. Také Michalovo zvracení v předvečer našeho odjezdu přidává k manuálu další hustě popsaný list zdravotních instrukcí. Každoroční 2-3 noci bez smečky jsou sice příjemným vyvléknutím se ze všech těch všedních starostí, avšak jsou vykoupeny náročnou přípravou instruktážních materiálů a také svědomím, že zatímco my si bezstarostně trdláme po vinařských stezkách, "paní na hlídání" má doma nervy v kýblu.  Špatné svědomí rychle zaplaší představa často obrácených rolí nás jako chův v uštěkaném mumraji našeho psího hotelu plného klientů. 

      Užíváme si dovolenou SAMI. Bez dětí...lidských i psích. Trocha té nervozity, pravda...co naši miláčci bez nás...zda žerou, netruchlí, nebrečí do polštáře...? Každý den dostáváme informace, kdo ze smečky nejvíce zlobil, případně jaká výchovná metoda na něj byla uplatněna a s jakým výsledkem. Zdá se, že vše probíhá hladce, jen babča Anča  má uzmuta některá privilegia jako např. spaní s paničkou v posteli, noční procházky zahradou nebo podvečerní chvilku triků řízenou znakovou řečí. 

      Každý večer se pídíme, kterak proběhl den, zda chůva nedala výpověď a zda se osazenstvo těší dobrému zdraví. První noc to s výpovědí chůvy vypadá všelijak. Annie se prý domáhala svého nóbl kavalce se spolunocležníkem  a dávala o tom vědět hlasitými pokřiky spojenými s úporným škrábáním na odolné dveře ložnice. Snažila se dlouho, ale nakonec při nulové reakci své nároky přehodnotila a zalehla sama v kuchyni. Chůva svou výpověď stáhla :-). Ostatní dny a noci už proběhly bez větších problémů. Největší pochvalu za vzorné chování dostala Koky...jak jinak...?

       O dva týdny později jsem přijala roli chůvy já neb Kaletovi rozhodli se také roztáhnout maličko svá křídla k párdennímu rodinnému výletu do Prahy. Také já jsem k pětičlenné psí smečce ( a nespočetnému  papouščímu hejnu) získala sáhodlouhý instruktážní manuál upřesňující úkony, nezbytné k přežití všeho živého. Troje druhů granulí, tomu dvě, druhému dvě a čtvrt, dalším tři, čtyři či pět hrstí...dvakrát denně. Doba krmení je přesně daná. Nyxince třikrát denně kapat do očí. Papouškům vyměnit vodu. Upozorněna jsem na některá možná úskalí, jako je nezbytnost bleskového zachycení bláznivého šeltiího spratka při otevření klece (prevence polámaných hnátů) či vhodnost uzavření místnosti při debužírování vodního kudrnáče Odiho. Ten čumily u klece opravdu nerad :-).

      Manuál mám stále při ruce a zodpovědně se jím řídím. Přidávám jako bonus  koupání Džejmana v řece a nezbytné nekonečné mazlení. Vše probíhá hladce. Malou komplikací je "Fazolice", mazaná jak sto čertů, odmítající jakékoliv přiblížení, vycítí-li tendenci omezit její životní prostor na pobyt v domě. Sousedi mohou být svědky komických scének na zahradě ve smyslu..."Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...". "Zpívám" s piškotem v ruce, ale ostražitá "luštěnina" předvádí rychlé starty, sprinty a obdivuhodné kličkování. Teprve rafinovaný scénář..."Vůbec mě nezajímáš...dělej si, co chceš...spi si klidně venku" a pokojný přesun do útrob domu nese své ovoce. Zolča je lapena a exportována do svého spacího prostoru.

      Nepřetržité cpaní ožužlané hračky z držky Džejmina do mého pozadí nebo výskoky na mou otrchalou palici v podání Najtičky už raději ani nekomentuji...!

     Hlídací dny si zpestřuji sportováním, takže když jako završení  "dní chůvy" přiváží táta koloběžky - Sněženku a Machra, jsem za několikakilometrovou vyjížďku neskonale vděčna. Má služba je u konce. Děkuji smečce za jistou disciplinovanost i za respektování mé "neznámé osoby". Tak zase za rok...? :-D