POSLEDNÍ ZÁVODY V TOMTO ROCE

 Ve třech disciplínách se utkali všichni přítomní páníčci se svými svěřenci. Začínala tuneliáda, pokračovalo se rychlostní rovinkou a závěr patřil prvku poslušnosti - dlouhodobému odložení.

  Tuneliádu jsem Annince pokazila, když jsem ji navedla do špatné díry tunelu. Běžela jak vítr a to také dokázala v druhé disciplíně, kdy "fičela" tak rychle až všem "vyfoukla" vítězství. Ani se mi nechtělo věřit, jaké rychlíky vlastně porazila. Odložení nám nezafungovalo dobu dostatečnou k umístění na bedně. 

 Také Cherry bojovala, ale závod pojala spíše jako výbornou hru s paničkou a tak místo aby se soustředila kam běžet, úžasně se bavila chňapáním po mém rukávu. I krátký běh s Cherry mě dokázal zchvátit více než dlouhý parkur s Annie.  

  Skvělý výkon podala i naše Evka s Kejsi. Ta prokázala neuvěřitelnou disciplinovanost, kdy statečně v odložení odolala voňavé,  čumákem kroutící uzenině, kterou jí pořadatelka vehementně šermovala před frňákem. Tuto disciplínu s přehledem vyhrály.

  Akce tohoto druhu bývají vždy symbolickým pohlazením po duši. Bylo tomu tak i tentokrát.

 

Z AKCE DO AKCE !

 

 Po dnech intenzivní sváteční žranice a ještě intenzivnějšího "vyvalování šunek" to chtělo trochu důkladněji proluftovat pajšl (pajšl = plíce, poznámka autora) a rozhýbat ztuhlé dolní končetiny. Proto jsme  28. 12. zorganizovaly s paní kolegyní výlet pejskařů NAURY po trase Kyjovice  - Vřesina. Samy jsme měly daný úsek prošlápnutý již z dřívějších společných pochodů, proto jsme ho zvolily i pro tentokrát. 

   Zprvu vysoký počet zájemců se nakonec zredukoval na 6 členů NAURY s celkovým počtem 9 psů. Z naší smečky jsem vybrala Cherry. Příprava na výlet pro nás začala už předchozího dne. Cherry totiž tvrdošíjně odmítala náhubek, jenž byl na cestu tramvají nezbytný. Mimochodem je třeba zmínit zásluhu paní kolegyně, která nenechala nic náhodě a srdceryvným emailovým "listem" svěřila ostravskému Dopravnímu podniku  svízel nás pejskařů, dostat se do místa srazu v počtu převyšujícím  normy pro přepravu psů. Ve jménu pohodových vánočních svátků a všech svatých zaspřísahala vedení DPO, aby nám výjimku  přesunu většího počtu psů než je běžně povoleno, udělil. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. S poučením do příště, že tyto výjimky je třeba vyřizovat v daleko větším časovém předstihu, nám byla přeprava "hromady rafanů" přece jen povolena. Krátké vodítko a náhubek podmínkou.

    Snažila jsem se tlumočit podmínky Dopravního podniku nic nechápající Cherry, ovšem marně. Sotva shledala svůj čumoň obtížen nenáviděným náhubkem, zastavila se, sklonila palici a urputným úsilím svých mohutných tlap se snažila této nezbytné přepravní podmínky co nejrychleji zbavit. Vypadalo to, že s nasazeným košíkem nevyjde ani schody do tramvaje. Musely jsme začít urychleně trénovat. Padla na to asi půlhodina času a voňavá játrová paštika. Tu jsem procpávala Cherry úzkými mezerami mezi dráty koše do lačné tlamy. Ještě po sežrání dvou třetin této chutné pochoutky to nevypadalo nadějně. Cherry stále vytrvale bojovala s překážkou na nose až konečně u poslední třetiny paštiky rezignovala, když pochopila, že náhubek si nese i své nesporné výhody.

        

        

        

 

   Nastal den výletu. Ráno dorazila Evka s Kejsou a protože teploměr se pyšnil hezkými zimními teplotami mínus 8 stupňů, výlet jsme zahájily zateplovací procedúrou. Ze skříně jsem vyhrrabala ty nejteplejší svršky ( i spodky), Kejsa vyměnila svůj "baloňák" za festovní Back on Track, zapomenutý Eliškou při jedné z posledních návštěv a vyrazily jsme. Jen Cherry se svým hustým kožichem vypadala v chladnějším ovzduší konečně spokojeně. Před vstupem do tramvaje, kde už bylo naloděno 7 psisek, pokorně přijala náhubek, do něhož jsem zkušenými hmaty vtlačovala malé pamlsky, a v tramvaji respektovala přepravní podmínky, jak nejlépe uměla. Když jsme pak všichni vystoupili na konečné, neznala její radost mezí. Při přebírání Cherry do našeho opatrovnictví nám bylo "dočasně opatrující dámou" sděleno, že toto velké psisko se vyznačuje absolutním hlasivkovým klidem a štěkat snad vůbec neumí. Už několik týdnů pozorujeme doma, že při chystání se na procházku se Cherry raduje ne úplně tichým způsobem. V Kyjovicích to ale rozbalila naplno. Dobrých 15 minut "nezavřela tlamu".

          

         

  Cesta ubíhala v družném hovoru všech zúčastněných, z nebe se sypala zimní sněhová nadílka a my se svorně kochali a kochali až...psiska zvedla nosy a začala zběsile pobíhat. Bylo to kousek od místa, kde mi nedávno frnkla za srnou Cherry a několik měsíců předtím i Annie. Zřejmě se jedná o frekventovanou srnčí pěšinu. Psiska rozhýbala zimou zkřehlé končetiny, ovšem na srnčí medailonky jsme museli zapomenout. Hafani to brali čistě ze sportovního hlediska.

Když jsme dorazili do Čavisova, ostrý studený vítr začal mnohým psíkům působit nepříjemný chlad. Namrzlé fousy, třes zimou a námraza mezi prsty tlapek vyvolala u několika páníčků rozhodnutí zkrátit si naplánovanou trasu a v Dolní Lhotě se nakvartýrovat do tramvaje.

        

                       

Přestože jsme došli do vytýčeného cíle v nižším počtu než jsme čekali, výlet  rozhodně může být pokládán za úspěšný a jistě ne poslední.