Povánočně

   Silvestr nám jako každoročně přinesl vzrůšo v podobě chlácholení na smrt vyděšených psic. Toto završení vánočních svátků "vyhlížejí" mnozí "petardomilovní" šílenci už mnohdy od začátku prosince a "mávají" mu ještě několik lednových týdnů než vyřachají všechny své nakřečkované zásoby.  Naštěstí přestěhováním z města jsme zredukovali množství "řachacích" dní na opravdové minimum. Snad za to může dílem pochopení lidiček z rodinných domů, z nichž převážná většina má na zahradě nějakého toho chlupáče, dílem zdánlivě poklidné žití zde nebo také přesun těch lačnících po bujarých oslavách směrem do města za zábavou. Faktem je, že prosinec nás hlukem petard potrápí maximálně 2-3 večery. V sobotní podvečery jde pravděpodobně o nácvik správného odpalu a kdesi ve vesnici probíhá generálka na silvestrovský ohňostroj. Je to ale docela daleko. Stačí, když si psice zalezou k páníčkům pod peřinu a je vyřešeno. Silvestr už tak jednoduše řešitelný není. S rachejtlemi vyrukují okolo půlnoci i rozjaření blízcí sousedé. Okamžik bezprostředně po příchodu nového roku nejsou psice daleko od srdečního kolapsu. Uklidňování  nebere konce, ale naprosto se míjí účinkem. V očích  zvířat je výraz děsu, v chování panika. Zalézají nesmyslně do skříně, pod stůl či křeslo, derou se pod peřinu, škrábou toho, kdo je nablízku, ve snaze dostat se mu na klín nebo na hlavu. Takto to vypadalo i letos. Cherry převzala vzorec Andulčina chování se vším všudy a tak jsme s tátou fásli každý jednu holku a intenzivně jsme se snažili je uklidnit. Jen skoro hluchá Bobina pokojně spala v pelíšku a po očku mrkala, co to ty velké kolegyně blbnou.

   Po silvestru nám zbyly ještě celé 4 dny k příjemným dlouhým zimním procházkám. Annie a Cherry jsou už sehraná dvojka. Svornost prokázaly hned na první novoroční procházce. Annie si na poli čichala svoje oblíbené myšky, Cherry cupitala vedle nás a zuřivě se přetahovala o pletený fleesový cop. Najednou vidíme, že Annie zvýšuje hrabací úsilí a celá zaujatá vyhazuje cosi do vzduchu. Napadne mě, že možná chytla myš nebo rejska. Zařvala jsem na ni, ta sice nerada, ale přece, objekt svého loveckého pudu pustila a poslušně přišla ke mně. Na místo vyrazil k obhlídce táta. Jako stín mu šla v patách zvědavá Cherry. Opravdu šlo o nebožačku myšku. Než se však táta stačil podívat, zda bude myška potřebovat lékařské ošetření nebo funebráky, udělala Cherry rychlé "chamst" a ještě  mrskající se myšku rovnou spolkla ( to aby se nezdržovala kousáním a kořist by ji nemohla býti z mordy pohotovostním zásahem páníčků vytažena). Myslím, že pak holky společně "kuly pikle" a výsledkem bude zřejmě příští lov naopak. Tedy Cherry načíná a Annie likviduje.

   Naše psí dámy spolu vychází dobře. Ty tam jsou počáteční Andulčiny bezdůvodné výpady na nešťastnou vykulenou Cherry. Na pozoru se máme jedině když lakomec Annie má v dosahu cosi svého, případně něco lákavého svým obsahem. To je schopna Cherrynce vysvětlit bojovým pokřikem s chvatovým výpadem. Ta už ale ani v těchto případech nechodí brečet do polštáře, nýbrž jen hledá útočiště u páníčků. Za minutu už je ale zase klid. Cherry je první fena v naší smečce, která "nepřečurává" své psí kolegyně. Vzpomínám na dobu, kdy jsme venčili na vodítku 5 fen - Bobinu, Barču, Nyx, Annie a Kesy. Vyčurala se první. Ostatní čtyři psí dámy to okamžitě zaregistrovaly a vytvořily spořádaně jakousi "frontu". Když fena vykonala svou potřebu, nastoupila druhá , aby pach té první přečůrala pachem svým. To už ale nastupovala třetí, pak čtvrtá a pátá. Aby toho ale nebylo dost, ve chvíli, kdy konala potřebu pátá, stála řada nově a  k přepsání pachu té páté nastupovala opět ta první....Kdybychom direktivně nezasáhli rázným""jdeme", asi by se tam přečurávaly ještě teď :-D.

     Myslela jsem, že mě Anninka nemůže za těch skoro pět let společného soužití  už ničím novým překvapit. Překvapila. Pozornost teď musím dělit spravedlivě mezi obě feny. Mám-li dostatek času, vyrazím na hodinovou procházku do lesa s každou holkou zvlášť- to aby si každá tu procházku co nejvíce užila. Oceňuje to hlavně Annie, která bývá naštvaná na nevycválanou Cherry, když ve snaze zapojit se do hry vbíhá rozběhnuté Ann do cesty nebo nám "kazí" naši hru na kelpii a její "ovečku", kterou představuji velmi přesvědčivě (až tak, že jsem o tom přesvědčila i Ann). Annie pak bývá celá rozmrzelá a na hřbet nahodí svůj "dikobrazí" vzhled, aby naštvání bylo jak se patří vidět. Také doma si hraji s každou holkou zvlášť. Bylo tomu tak i předevčírem. Dohrála jsem si s Cherry a vycházím z pokoje. Annie přede mnou couvá. Uši sklopené a na zavolání reaguje odchodem opačným směrem. Vypadá nějak zdrchaně a tak začínám přemýšlet, co žrala nebo jestli ji třeba nebolí ucho. Jde celá přikrčená, krk natažen k zemi a na mé volání nereaguje. Vzrůstá ve mně panika. Vypadá to, že sebou někde co nevidět praští. Překvapivě ale vyskakuje na sedačku k tátovi a ještě překvapivěji mu pokládá čumák na rameno. Kámen by se nad tou dojemnou scénou ustrnul. Annie není absolutně mazlicí povaha. Protože jsem se s ní občas pomazlit chtěla, musela jsem ji naučit mazlení na povel, jako cvik. A teď sama od sebe a ještě k tomu u táty předvádí takovou mazlicí produkci. Tváří se zkroušeně a když k ní přijdu, ani okem na mě nepohlédne. Když však na ni promluví táta, začne vrtět oháňkou a vesele kroutit celým tělem. Opět na ni promluvím a ona si lehá natažená jako špagetka...zadkem ke mně a hlavou otočena někam do stěny. A pak mi to docvakne. Annie je prostě jen uražená. Zato pořádně! Jednoduše mi dává "vyžrat", že není středem Vesmíru už jen ona :-).