PRÁZDNINOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ

    Neklamným znamením, že prázdniny notně pokročily, je moje ranní vyvalování v posteli a tematická obměna obsahu snění. Místo šílených 4:30 vylézám z pelechu o hodinu později s pocitem, že je půl dne pryč a nic nestihnu. Mí blízcí ťukají si na čelo a upozorňují na možnost bující duševní choroby, přesto dlouhé roky tolerují, kterak ještě za tmy ťapkám tiše do kuchyně, abych zde poseděla u voňavého "tureckého" nápoje. Sny pozvolna přešly z témat "plantanin" ve školním prostředí do naprosto uvolněných nesmyslů, v jejichž rámci například plavu důležité závody ve vaně ( patrně vliv využívaného zahradního bazénu) nebo strouhám, krájím a následně tepelně upravuji předměty absolutně nepoživatelné jako gumové kroksy, ožužlané psí hračky či mýdlo (vliv nevím čeho). Drtivou většinu těch největších nesmyslů si však do rána nepamatuji.

  S příchodem prázdnin si hyperaktivní psí jedinci "mnuli tlapky", jak že si dva měsíce zaskotačí, ti méně aktivní se obávali nepřiměřeného cepování. Obavy zůstaly liché. Snad jsem zestárla, snad "zmoudřela" či snad naopak ztratila rozum, model letošních prázdnin je totiž od těch minulých trochu odlišný. Podepsala se na něm velkou měrou i pooperační péče o mého, po operaci nohy dočasně chromého, muže. Z ponorkového stavu hledám občasný únik na tréninzích všech možných psích disciplín, proplétám se s psisky v lese mezi stromy a bohužel marně hledím k zemi. Mé houbařské srdce pláče.

                                                 Bohužel loňský úlovek

    Když už jsou ty prázdniny, rozhodla jsem se vzít na trénink hoopers méně aktivního Michala a Cherry. Michal už před nějakým časem v obloucích řádil, ovšem pro Cherry se jednalo o premiéru. Na nováčka pochopila princip překonávání dráhy velmi rychle. Už na druhé lekci jsem se pohybovala jen ve čtverci nebo těsně kolem něj. Nadšeně pobíhala parkurem a vesele poštěkávala - známka zápalu pro činnost. Michálek vydával se na dráhu už docela zkušeně, když ale cestou potkal zajímavý pach, udělal si svévolně malou čichací pauzičku...žádná křeč. Koky nachází v této disciplíně čím dál větší zalíbení - asi jako panička, kterou  agility díky zlobícím zádům začíná bolet. Hoopers mohlo by být jistým záložním řešením.

   Hanička konečně k naší velké radosti našla řešení svého nočního klidu. Po peripetiích se střídáním nocležních míst, vyhlédla si Andulčin pelíšek přímo vedle mé postele. Vždy večer se do něj nenápadně zašila a usnula. Několikrát jsem ji z pelíšku přenesla do její určené ložnice, což se ovšem neobešlo bez projevů nevole, kdy kolem sebe naštvaně chňapala (Co to jsou ta móresy takto nešetrně budit postarší psí dámu...?) Pak jsme vymysleli fígl. Pelíšek jsme "vyvezli" i se spící Haničkou do předsíně a tam spala spokojeně až do rána. Annie řešení kvitovala s povděkem, neboť absencí pelíšku "povýšila" na postýlku k paničce, čemuž se ani v nejmenším nebránila.

   Má domácnost ovšem zažívá Lurdy. Nejen, že denně několikrát absolvuje masáž podlahy mokrým mopem, ale blahem si chrochtá i odmražená lednice, přerovnané skříně či prádlo, jež vytažené ze sušičky je místo několikatýdenního odložení v koši hlazeno takřka vzápětí horkým želízkem. Slunce konečně může nahlížet do vyleštěných oken, jen ta kotelna stále ještě smutní, že stala se skladištěm na všechno možné. Trpělivě čeká na tátovo slavnostní odhození berlí a věří, že pak i ona dostane svůj prázdninový díl pozornosti. 

   Kalendář nám nemilosrdně ukrajuje dny druhého (bohužel i posledního) prázdninového měsíce...Letí to, nuž ale zkusím pohled optimisty a těším se, že ještě krásné tři týdny máme před sebou :-)