Přerov

 Jak jsem si řekla, tak činím. Závodím. Pravdou je, že s Anninkou ze závodů přivážíme místo metálů a pohárů  spíše disky, přesto se nevzdáváme a závody si i tak užíváme. Do Přerova na trojzkoušky jsme vyrazily s Evou a Ančinou ségrou Argitou. Předpověď počasí skoro zlomyslně hlásila úmorná vedra, ale skutečnost byla nakonec ještě horší, než jsme čekaly. Jaly jsme se urychleně postavit stan, abychom zabraly aspoň trochu toho vzácného stínu. Naštěstí jsme tentokrát vzaly stan, jenž šikovným vyhozením do vzduchu se sám inteligentně postaví tempem"raz-dva". Jeho složení  ve stejném rytmu "tři-čtyři" mělo sice jisté zádrhele, ale o tom snad až později. Pro první chvíli jsme byly spokojeny, když jsme psí holky s jazyky až na zem mohly nacpat do látkových domečků ve stanu a zajistit jim alespoň nepatrný "luftovací efekt" otevřením všech možných stanových otvorů. Annie se na mě skrz hustou síťku domečku dívala pichlavýma očima. "Vytluč si z palice  blbý nápad, že v té sluneční výhni snad budu běhat po parkuru", hovořil pohled vcelku jasně. Při procházce dávala své znechucení vedrem okázale najevo zhnuseným výrazem na mordě a pomalými pohyby alla lemra.

      Po hodinovém smažení na slunci, začala se rýsovat na parkuru první dvojková zkouška.  Nebýt odfláknuté zóny na kladině a následné důsledné opravy, snad by se nám tato zkouška docela povedla. Takto jsme si vysloužily disk. Druhý běh poznamenalo mé uklouznutí hned u třetí překážky, díky čemuž se zrodilo první odmítnutí . Druhé odmítnutí si Annie vykoledovala špatným náběhem do slalomu- za ten se na ni opravdu zlobím, protože ho dobře umí-  třetí odmítačka byla moje. Nedotáhla jsem dobře pohyb a předčasné cuknutí tělem Annie vyhodnotila jako nesrozumitelný povel. Místo skoku jen nechápavě zírala. 

      Ve třetí zkoušce  Annie zařadila nečekaně prvek zvaný "pozdrav paní rozhodčí", který ovšem nebyl z její strany správně pochopen a Annie byla společně s paničkou opět  diskvalifikována. Zbytek parkuru jsme tedy alespoň  pohlídaly zóny. V tomto běhu zahrála opět Annie jednu ze svých hereckých etud, v nichž se trumfují se sestrou Argitou. Obě holky jsou velice vynalézavé. V poslední době na tréninku měla snad nepatrnou převahu ve vymýšlení ptákovin Argita, kdy například pohoupala se na kladině držíce se předními packami či zakroužila parkurem s plastovým číselným označením překážky v hubě. Ctižádostivá Annie rozhodla se dnes Argitu "přebít" přímo v závodě. Povedlo se. Ptákovinu, v jejímž rámci jde pozdravit paní rozhodčí, místo aby překonala překážku, která je právě v pořadí, musela vskutku dlouho vymýšlet!!! Naštěstí byla ségra ukryta ve stínu stanu a neinspirovala se.

     Samostatnou kapitolou závodů je závěrečné skládání našeho chytrého stanu. Ač jsem den předem rozklad a sklad na zahradě trénovala, mozkové závity, zřejmě vlivem vysokých teplot, vykazovaly velmi nízké otáčky a balení stanu ne a ne se podařit. Na parkuru se ještě dobíhala smolíčková kategorie, diváci okolo však pravděpodobně sledovali více náš marný boj z neposlušnými stanovými díly než dění na place. Manipulace s pružnými výztuhami přinášela bezpočet komických situací. Nečekaná vymrštění, bojové pozice, lamentování i cesty za radou do protilehlého rohu parkuru, kde agiliťáci právě začínali (narozdíl od nás úspěšně) bojovat s tím svým. Podařilo se. Z nebeské modři začínaly se pomaličku rodit první bledé hvězdičky, když jsme zabouchly dveře auta a vydaly se po náročném dni na cestu k domovu. Unavené, ale spokojené. Za necelý měsíc si to vše zopákneme :-)

Video ZDE