Prostíráme mezinárodně

      Kde jinde schází se rodina se všemi svými členy než u žranice. Jelikož se počet narozenin a nejrůznějších svátků, které oslavujeme bohatou tabulí, zdál naší žroutské familii povážlivě nízký, filištínsky jsme si přidali další. Nazvali jsme jej PROSTŘENO a povýšili jej na soutěžení. K požírání přidali jsme i stránku zábavní, abychom měli záruku, že na sebe nebudeme jen tak zbůhdarma civět a nezáživně klábosit na suchá společensky-konverzační témata. Místo toho vrháme šipkami (může se v životě hodit, zvláště po více než třicetiletém soužití s jednou osobou oceňujeme s tátou trénink v tomto směru den ode dne víc a více :-D ), sjíždíme bobovou dráhu, šťoucháme tágem do barevných kulečníkových koulí nebo se snažíme trumfnout soupeře v různých logických nebo šikovnostních disciplínách. Dozvuky dlouhých večírků ( většinou i rán, protože mladá krev ještě snese i takovou svinskou zátěž a je schopna bavit se a prolévat hrdlo až do ranního kuropění, kdy my staroušci už vstáváme k snídani) pak přicházejí v podobě bolehlavů, ale také příjemných společných vzpomínek. A tak se vlastně stále něco děje. 

     Aby nebyla soutěž stereotypní, obohatili jsme  třetí ročník o nový prvek. Večery jsme tentokrát zaměřili tematicky na  národní kuchyně. Rozlosováním tak získali Evka s Kubou úkol pohostit nás v duchu mexických specialit, Eliška s Vojtou si vybrali Francii a vřesinské hody pak měly nést nádech vietnamského menu. 

  Začátkem dubna nás tedy přivítalo Maxiko v podání Evky a Kuby. Pestře vyšívané tuniky jsme po sebepečlivější pátrací akci ve skříních neobjevili a  také na palici vyštrachali bychom maximálně nějakou tu kšiltovku s reklamou názvu psích granulí nebo ochechlaného kulicha. Zdobené široké sombréro - světě, div se,- ani jedno. Snad jedině poněkud tmavší odstín make-upu zachraňoval stylově šmrnc nás, coby návštěvníků mexické párty.

   Před přípitkem na zahájení mezinárodní gastronomické akce posypali nám hostitelé hřbety rukou skořicí a strčili nám pod nos měsíčky pomeranče. Aperitiv v podobě tequily jsem pila prvně v životě a vůbec toto pití Mexičanům nezávidím. Zřejmě ještě neochutnali naši ryze českou slivovici, neboť kam se na ni slavná tequila i s celým tím olizovacím a zajídacím obřadem hrabe...? Tento večer jsem se dobrovolně pasovala do role řidiče, takže když jsem po první tequilové půlce musela s pitím skončit, ani mne to nemrzelo.

  Předkrm s typickými fazolemi a  horou konzervované zeleniny patřil k tomu nejlepšímu, co nám mexická kuchyně Evky a Kuby nabídla. Rovněž polévka mírně pálivého charakteru byla pro mou "plechovou hubu", jak říká táta, to pravé ořechové. Co mi na mexickém jídelníčku nechutnalo, byla tortillová placka a křupání "nachos". Ale jak se říká...jiný kraj - jiný mrav :-).

     Zábava nenesla mexické prvky, nicméně splnila svůj účel. Jako obvykle se soutěžilo. Po dvojicích jsme s pomerančem mezi čely museli společnými silami zavázat tkaničku boty s použitím každý jedné ruky a v co nejkratším časovém intervalu. Porazili jsme s tátou mlaďochy a vítězným tažením jsme pokračovali i v soutěži "Poznej, co jíš", kdy jsme rozpoznali více ingrediencí než Eliška s Vojtou. Dokonce i v soutěži hodu tenisovým míčkem do sombréra jsme díky hlavně tátově "mušce" stanuli na stupínku nejvyšším. 

  Večer jsme zakončili brzy, mlaďoši pak pokračovali v "pařbě" a já už si v hlavě sumírovala, čím překvapím hosty  příští týden na dni vietnamské kuchyně.

  Jsem zastáncem názoru, že na každou akci je třeba pečlivě se připravit, i když připouštím možnost, že někdy nepřipravená akce může kvalitou  tu připravenou převýšit. Den vietnamské kuchyně však nemohl být ponechán náhodě, zvláště jde-li o soutěž s hodnotnými cenami :-).

    Po celý týden zahlcovala jsem Google-vyhledávač hesly vztahujícími se k tomuto šikmookému asijskému národu a pídila se po všech detailech gastronomického charakteru. Ke konzultaci jsem se objednala k mé bývalé žákyni se šikmýma očima, která však jediné, co má s Vietnamem společné, jsou právě tyto. Jinak Češka jako poleno. Přesto mi několika radami přispěla a tak jsem na Googlu mohla pátrat přesněji.

    Moje obavy z toho, že mi net vychrlí přehršel tradičních vietnamských receptů a já si při své nerozhodnosti budu lámat hlavu, abych vybrala ten NEJ, ukázaly se zbytečné. Z veškerého klikání mi vykrystalizovaly v podstatě tři a ty jsem použila jako menu. 

     Jelikož mi v minulém kole bylo vytknuto, že jsem nemyslela na Elišku bezmasou variací daného papu, zvolila jsem tentokrát na oplátku předkrm  diskriminující "masožravce". Ne jídelním lístku se v předkrmu objevilo Tofu s typickou vietnamskou omáčkou Mam (jako od maminky). Dalším chodem byla tradiční vietnamská polévka Pho, následována jarními rýžovými závitky. Problém nastal u dezertu. Ten jsem prostě neobjevila. Vietnamka Petra také marně zpovídala svou krajanskou komunitu. Sladkosti do vietnamského jídelníčku prostě moc nepatří. 

    Sepsala jsem si tedy všechny potřebné ingredience (seznam dlouhý asi 30 cm psáno středně hustě) a vyhledala na netu blízký obchod s asijskými potravinami. S tátou jsme nejdříve neprozřetelně zajeli do Makra, kde mi došlo, že kupovat pětilitrové láhve rybí omáčky a tříkilové gigantické balení nudlí nebo koření bude asi zbytečné, leda bychom pozvali celou Vřesinu :-) Přece jen jsme však do košíku hodili stokusové balení vitnamského příboru, tedy dřevěných hůlek. Co kdyby jinde nebylo? 

   Druhé kolo nákupu se tedy odehrálo ve speciální asijské prodejně. Natrefili jsme zde na ochotnou Vietnamku (s velmi dobrá čeština), kterou náš zájem o množství a rozmanitost potravin zaujal. Odborně s námi prokonzultovala můj dlouhý "Schindlerův" seznam a poté jsem si mohla být jistá, že si v obrovské kabele odnášíme to zaručeně pravé zboží. Co na tom, že oproti původnímu seznamu jsme měli nakoupeno potravin daleko více - speciální, zaručeně nepostradatelné vietnamské omáčky, tři druhy rýžových nudlí (každé jsou určeny na jiný účel, bylo by barbarství je pomotat nebo nahradit jen jediným druhem), rýžové Saké i pravý vietnamský kávový překapávač. Po našem nákupu mohla ochotná Vietnamka pro tento den zavřít krám a hodit nohy na stůl. Měla vyděláno.

    Pátek patřil už jen doplnění zásob o čerstvou zeleninu a ovoce a mohla jsem pomocí Googlu - překladače sestavit vietnamské menu a poslat je dětičkám, aby se na kameru vyjádřily :-). Poté jsem zůstala u počítače a snažila se vstřebat poslední rady a fígle z instruktážních videí. Konečně jsem se cítila připravena.

    Den D začal časně. Před šestou už bytem vonělo koření a na sporáku bublala polévka. Podle receptu měla totiž před naservírováním projít 6ti až 12ti hodinovým varem. Byť jsem zachovala jen spodní časovou hranici, i tak jsem nabyla dojmu, že ve Vietnamu patří k nejvíce prosperujícím odvětvím plynárny a elektrárny. Vždyť vaří - li ve Vietnamu tuto tradiční polévku v restauracích, kantýnách i doma, měřidla plynoměrů a elektroměrů točí se zběsile jako o pouti. Možná proto jsou Vietnamci zvyklí údajně na jediný chod. Většinou právě tuto polévku. 

    Další části menu už nebyly časově náročné. Připravila jsem si omáčku Mam, nakrájela tofu na kostičky, orestovala v horkém oleji na pánvi a to byl celý předkrm. Závitky v rýžovém papíru jsem vyzkoušela už raději v pátek, takže v sobotu jsem je připravovala suverénně jako rozená vietnamská kuchařka.

    Prostřeli jsme s tátou stůl a sotva jsme uslyšeli přicházet mlaďochy, pustili jsme tóny vietnamských romantických melodií, abychom získali nějaké plusové body hned ze startu. Nevím, zda se nám to podařilo, ale pokud se týkalo jídla, myslím, že vietnamská kuchyně hostům lahodila a to přestože dezert byl vietnamský pouze tím, že do ryze českého ovoce se šlehačkou byla zapíchnuta malá vietnamská vlaječka. 

    K zábavě nám posloužily nadbytky dřevěných hůlek. Soutěž měla prokázat, která dvojice je nápaditější a preciznější v jejich využití. Následovala disciplína na čas - přenášení rýže pomocí hůlek z jednoho stanoviště na druhé. V obou těchto disciplínách byli o fousek lepší Eliška s Vojtou, třetí soutěž - kvíz o Vietnamu zase naopak vyhrála Evka s Kubou. Vítězství však nebylo to hlavní, oč na této akci šlo.

Agility pro morčata...evidentní vliv Elči :-D

    Konečné pobavení už nemělo s Vietnamem pranic společného. Posilněni první letošní  grilovací akcí zahráli jsme " pinkpongový kolotoč", což  je oblíbená zábava naší společnosti a tak jsme dali rašícímu jarnímu trávníku přiměřený křest :-). Akce fajn....všechna čest :-)