A JEŠTĚ JEDNOU PROSTŘENO...BOJ VRCHOLÍ

        Naše rodinné soutěžení v kulinářském umění se dostalo na samý závěr. Po dvou vydařených návštěvách čekala nás na prahu listopadu poslední - u Evky a Kuby. Už několik dní předem jsme slibovali svým chuťovým buňkám ty nejpříjemnější zážitky, takže když jsme okolo 14. hodiny zazvonili u hostitelů, málem že jsme neslintali jak Pavlovovi psi. Hostitelé byli na náš hlad velmi dobře připraveni. V místnosti, laděné do zelena čekal vkusně upravený jídelní stůl a vše nasvědčovalo tomu, že v servírování lahodných pokrmů nic nebrání. Rodinný kolorit akce zajišťovali všude pobíhající psi a v kleci vedle stolu i spokojeně "bublající" morčata.

        Kuba z velmi dobře zásobovaného balkónového baru přinesl aperitiv dvojího druhu a nalil jej v "koňské dávce" do objemných sklenic. Zatímco jsme s holkami pocucávaly sladký Metropol, pánové zahájili říznějším koňakem. Ďábelský plán zapařit i s tátou tentokrát nevyšel, neboť ten s odkazem na fůru práce administrativního charakteru, která ho po akci ještě čeká, vzal za vděk pouze malé skleničce. Ať jsem nabízela své "taxi" služby jak chtěla, zůstal neoblomný.

            Předkrm byl lákavý. Trojúhelníček Hermelína prokládaný pomazánkou s ořechy a kousky máslové bagety nejen dobře vypadal, ale i chutnal. 

      Bylo jasné, že Evka s Kubou věnovali výběru jídelníčku mimořádnou pozornost. To potvrdila i polévka. U té vsadili na všeobecnou rodinnou oblibu  kyselých polévek a naservírovali výtečnou hutnou a hlavně chutnou  zelňačku říznutou kapku do ostra (kořením) a kapku do jemna (sladkou smetanou). U stolu se rozpředla živá diskuse.

       Na hlavní chod jsme si museli chvíli počkat. Čekání však bylo na úkor té nejvyšší kvality připraveného masa. Těsně před podáváním tepelně upravená panenka zachovala si ty nejlepší gurmánské kvality. Dobré ochucení a hlavně šťavnatost masa pak ve spojení s opékanými brambory vytvářely opravdovou dobrotu.

      Chuť pokrmu bylo možno doplnit omáčkou dle vlastního výběru. Zaujala mě pepřová, ale nepohrdla jsem ani vyzkoušením sladší, brusinkové. Budiž Evce ke cti, že své milované sestřičce připravila lososový steak. Rovněž doplněný omáčkou. Eliščino bodování si jistě všimne těchto vstřícných gest :-).

Po hlavním chodu se tradičně začalo ozývat tlumené funění a nenápadně se rozepínaly knoflíky u kalhot. Dezert jsme svorně odsunuli až za zábavu. 

         Když jsme se přesunuli na měkkou sedačku v obýváku, začaly mi výrazně "padat rolety" a zdálo se, že nevydržím v bdělém stavu ani náhodou. Dnešní mladí jsou však  připraveni na takovéto situace bohatou zásobou energy - drinků. Jelikož moje únava byla normálním energeťákem neřešitelná (jakožto dlouholetý pravidelný konzument několika poctivých půllitrových "turků" denně je mé tělo odolné proti podobným energetickým životabudičům vcelku spolehlivě) vytáhli ti dva odkudsi podezřelou ampuli, která prý zaručeně mou skleslost vyřeší okamžitě. Potutelně se usmívali a předpovídali mi noční procházky bytem, jelikož údajně oka nezamhouřím, jak budu energií nabita. Nedůvěřivě jsem si tajemnou lahvičku s podivným elixírem prohlížela, přičemž jsem přemýšlela, zda po jeho požití nemám být plánovanoým hlavním bodem jejich "zábavy". Už samotné otevírání ampule, velmi podobné té, z níž se píchají injekce, jen giga rozměrů, ve mně nebudilo mnoho důvěry. Vojta zkušeně tuto otevřel a pak už jsem pomalu přesouvala její obsah do svého zažívacího traktu. Bylo to velmi nedobré až hnusné chuti. Trochu jsem se bála, co se mnou ten dryák udělá a zda při jeho vyžahnutí v důsledku náhlého množství dodané energie třeba nevyskočím na stůl a nezatančím svižný kankán, ale byla jsem zklamaná. Maličko jsem se sice "rozfungovala" a moje tělesná teplota se pocitově   zvýšila o několik stupňů, ale za ty prachy (co říkali, že za to dali), škoda jich :-(.

       Usazeni do sedačky jsme nasměrováni zrakem na velkou obrazovku televize, kde začíná běžet nějaký text. "Fajn", těším se upřímně na sladké nicnedělání s pasivním vyvalováním mezi polštáři. Záhy však zjišťuji, že následující minuty v klidu rozhodně trávit nebudeme.  Stáváme se totiž detektivy.

     A jakožto takoví tady nemůžeme jen tak hnípat, nýbrž se vrhnout do práce a vydat se po stopách zločinu. Podle indícií vyhledáváme stopy. Moje přeenergizovaná palice jen velmi pomalu roztáčí pomyslné mozkové závity. Ty se se skřípotem jen velmi těžce roztáčejí. A tak zatímco Vojta s Eliškou pobíhají zběsile po bytě a nacházejí jednu stopu za druhou - tu ve skříni, tu pod reprobednou nebo  květináčem,( hostitelé neváhali zneužít i Keysu, jež nesla stopu ve svém obojku), my s tátou se pasujeme na detektivy asi tak desáté kategorie a svými dvěma stopami přispějeme jen nepatrně do týmové práce.

      Když je vše potřebné nalezeno, začíná další část - luštění jména pachatele. Dostáváme úkoly, jejichž vyřešením se dopídíme k písmenku, vyluštěním písmenek pak ke kýženému jménu padoucha. Kdo by se domníval, že nám Kuba s Evkou dopřáli zrelaxovat dobrým jídlem odkrvenou palici, ten by se sakra mýlil. Vědomostní a logické úkoly létaly rychle vzduchem a ještě že jsme v naší detektivní branži měli tu mladou ctižádostivou krev, která vyvíjela k luštění nemalé úsilí. Pravda, i my s tátou jsme přispěli svou trochou do mlýna, ale bez detektivních elévů bychom případ dozajista neuzavřeli. Pachatel byl předán spravedlnosti a my se mohli sklonit nad lákavě vyhlížejícím dezertem. Borůvkovou zmrzlinou. Mňam!

        Oficiální část večera byla u konce a rozproudila se zábava. Stůl pokryly talířky a misky s tradičními lákadly v podobě smažených brambůrek, tyčinek a keksů. Stále jsem očekávala, kdy už se dostaví onen nájezd energie. Prostě nic. Místo nájezdu tedy následoval odjezd.

        Dětičky ještě před naším odchodem zasedly k populárnímu X boxu a v animované podobě odporných příšer, monster a předimenzovaných svalovců začaly do sebe valit hlava- nehlava, propichovat se důmyslnými řeznými, sečnými a bodnými zbraněmi s přesvědčivými krvavými rozstřiky, což bylo pro nás "staroušky" signálem, že je nejvyšší čas vyrazit za Bobinkou, Anninkou a Cherrynkou.

     Poděkovali jsme dětičkám za pěkné odpoledne a vyrazili jsme domů. Teď už jen vyčkám, až se mi nasbírá trochu volného času a políbí mne Múza, abych mohla zpracovat veškerý nafocený a natočený materiál a.....VYHLÁSIT VÍTĚZE !!! :-D