PSÍ VÍNO

       S naším nastěhováním do Vřesiny přišlo s námi i psí víno. Zajímavý úkaz, když sousedi svorně tvrdí, že naše získaná zahrada nikdy rostlinu tohoto druhu neviděla a pyšnila se vždy jen záplavou barevných květin a okrasných či ovocných dřevin. My si pomalu ani nevšimli, že se plíživě začíná zelenat plot a invazivní rostlina si labužnicky užívá života mezi svými (rozuměj - psí smečkou). Sousedé patrně nikdy nepobrali, že jde o vskutku neuvěřitelnou náhodu a podezírali nás, že spolu s čtyřčlennou psí smečkou si přivážíme z města i podivný životní styl. Psí víno považovali za jeho nezbytnou součást. Zdali si mysleli, třeba i že  žijeme na "psí knížku", máme "psí život" nebo děláme na sebe "psí voči", to už se nejspíš nedozvíme. Pravdou je, že psí víno nás věrně provází po celých skoro osmnáct let, i když "věrně provází" není zrovna ten nejpřiléhavější výraz. Ač mu nelze upřít některé nepopiratelné klady jako například přirozenou optickou bariéru plotu mezi sousedy, či překrásně barevnou kompozici zahrady s přicházejícím podzimem, po většinu jeho vegetačního období je s ním práce jako na kostele. 

     Zatímco většina sousedů věnuje svou fyzickou investici opečovávání zeleninových a květinových záhonů, já se vrhám do kultivace zeleného nezmara. Zprvu, když jarní slunce začíná probouzet " vinný" život, je to práce jemná a radostná. S nadšením vítám každý nový šlahounek a jen nepatrně mu zahradnickými nůžkami upravuji  "fazónu" šetrným odstraněním životem bující špičky. Stačí  několik dní, aby rostlina získala na síle. Aktivitují se nejen mnou čerstvě ošetřené výhonky, ale ožívají i ty starší, ba i nejstarší, dřevnaté šlahouny, jenž bohatě protkávají pletivo plotu, obkličují balkonové zábradlí , šplhají na střechu pergoly, napadají stromy a keře. Snad kdybychom zůstali nehybně stát dva dny, obrostou i nás. Radostně nás denně vítají svými čerstvými trčícími výhonky a jsou neomylným znamením, že mi začíná údržbová sezóna. 

    Trpělivě zastříhávám ty nejdrzejší odnože, kterých je čím dál více. Psí víno obrůstá "šopu" a dokonce dírou v plechu zvědavě nakukuje až dovnitř. Také před plotem naší zahrady škrtí stromek mirabelky a šplhá do výšin několikametrových tůjí. Statečně bojuji celé léto a krotím životem kypící rostlinu jako bujného vzpínajícího se oře. Sousedi, ač chtějí zachovat přirozenou bariéru, jež skýtá alespoň částečně soukromí, neupravují bující zeleň rozhodně tak láskyplně jako já. Motorové nůžky na živý plot udělají s rozpínavcem krátký proces.

    Nemám jim to za zlé, spíše obdivuji jejich toleranci. Náš drzý "plazivec" totiž zalézá plotem až na cizí území, kde musí být rovněž nemilosrdně likvidován. Napadá mě  snad jeden důvod, proč sousedi tolerantně snášejí náš botanický skvost. Umožňuje jim chůzi kolem plotu v naději, že nebudou spatřeni naší "tlapkovou patrolou" a doprovázeni usilovným štěkacím triem. Například paní Radka, od dětství s velkým respektem ke psům,  než aby míjela našeho raftajícího Michala hrůzostrašně útočícího na plot, volí raději jiné trasy. Nebo možná...plíží se za naším psím vínem...smečkou nespatřena. 

   V letním období mi mou nekonečnou "sisyfovskou" práci odměňují chvíle drobných radostí. Vidět a slyšet všechny ty pilné včelky, jak zde usilovně pracují, je uspokojující pocit. A tady je možná druhý důvod, proč sousedé víno tak přátelsky tolerují. Paní sousedka je včelařka a jako taková svým hmyzím svěřencům ráda dopřeje příležitost k "napasení".

    Podzim je v plném proudu. Příroda se pomalu připravuje na vegetační odpočinek. Ne jinak naše psí víno. Dopřálo nám dva týdny kochání při pohledu na škálu jeho barevné proměny a teď už mu jeho bohatá barevná "kštice" začíná pomalu řídnout. Obnažují se jeho zdřevnatělé stonky a sousedi už opět ztrácí možnost tichého proplížení kolem plotu. 

   Na šlahounech zůstávají drobné, namodralé kuličky plodů. Trochu smutný pohled na odcházející teplé období. To je však očekávaná chvíle pro okolní ptactvo, které se vrhá na vinné hody, přičemž nám vesele čimčaruje před okny. 

Nuž, konec kochání. Nářadíčko měním z nůžek na hrábě a nastupuji na zahradní plac, abych celodenní brigádou uklidila letošní "otisk" našeho samozvaného uzurpátora.

PS: Ještě jedna varianta, kterak využít tuto přítulnou rostlinu :-). Možná by smečka kvitovala s povděkem :-D