Zafušovaly jsme klaunům do řemesla.

Akce s Veronikou (čtenářům mých stránek známou to osůbkou) bývají zárukou dobré zábavy, proto jsem hbitě zareagovala na její facebookovou výzvu k dogdancingovému vystoupení. Domnívala jsem se, že někam pojedeme spolu a každá se svými pejsky předvedeme něco malého pro potěchu oka natěšených diváků. O tom, že mé počínání bylo značně ukvapené, jsem se přesvědčila záhy. Veronika totiž nehledala spoluvystupujícího, nýbrž za sebe náhradu. Měla jsem "tančit" roli cirkusového klauna na akci oslavující začátek školního roku (ó, jak hluboko jsem klesla :-(). Kdyby mi někdo před časem řekl, že se na něčem takovém budu aktivně podílet, myslela bych si, že spadl z višně, a to hodně vysoké. Když však Verča bleskurychle zveřejnila na sociální síti mé jméno, coby "zástupného tanečníka", nedalo se  již zbaběle couvnout. Koneckonců jistá paralela  role klauna s mou profesí učitelky zde existuje, tak proč se nepředvést v pravém světle?

    Do vystoupení zbýval skoro měsíc. Cherry je zatím začátečník, ale Andula by mohla do tanečních  pro pokročilé. Tanečních kroků a nejrůznějších blbinek umí nepočítaně, naplánovala jsem tedy vystoupení s ní. Mimochodem i ona je do role klauna jako dělaná. 

     Kdo by se domníval, že přihlášením začaly zodpovědně pravidelné každodenní tréninky za účasti trenérky, choreografa, maséra, maskéra, kostyméra a dalších lidiček, nezbytných ke kvalitnímu vystoupení, ten by byl vedle jak ta jedle. Vlastně jsme se s Verčou, coby poradkyní a hlavně "uvrtátorkou" do všeho možného i nemožného, sešly jen jedenkrát,  na naší zahradě, nepočítám-li závěrečnou generálku.

   Toho srpnového dne (rozuměj dne první a zároveň poslední zkoušky) vládlo nesnesitelné vedro, což o těchto prázdninách nebylo nic neobvyklého. Zahradní pódium bylo připraveno. Když před domem zastavilo Verčino fáro, měli se sousedi opět na co dívat. Z psích ras už zde viděli ledacos. Borderky i kelpie, šeltie, westíky, pyrenejáky, pinče, foxteriéry, retrívry i naháče ( tedy v psí verzi) o množství vořechů ve všech velikostech a typových  variantách ani nemluvě. Tentokrát se z auta vyládovaly na červený koberec, jenž před ně Verča pohotově rozestřela, dvě majestátné kolie. Tedy majestátný náfuka Erny a jeho dcerunka, princeznička Hopsinka, dosud nezkaženého charakteru, či známek dědičné nafrněnosti. Soused Karel by už pomalu mohl přihlásit do soutěže "Poznej  psí rasu" a jistě by vyhrál hlavní cenu, třeba psa nějakého dosud  neznámého plemene. Uznale pokyvoval nad koliemi hlavou a za zády tajně žmoulal piškoty, kterými i přes naše vyslovené zákazy, krmí naši smečku ( tentokrát i Verčinu :-) ). Verča však ze svého vozidla nevytáhla jen psiska, hned po nich totiž začala z ne zrovna prostorné kabiny soukat celou řadu potřeb. Klece, obruče, kužely, míče, hůlky a nakonec i obrovské plastové vědro ma rozmíchávání malty. "Opravdu blázen," pomyslela jsem si v duchu, " ještě i vědro na maltu si kvůli vystoupení opatří...". Myšlenka na tuto chvíli mi bleskla hlavou   o pár dní později, když jsem stála s podobným vědrem v Hornbachu u pokladny. 

                                                    Erny a Hopsinka

   Zahradní trénink si stanovil za cíl sestavit dané vystoupení namixováním těch správných prvků a jejich skloubení s hudbou. Tu jsem si vybrala typicky cirkusovou. Vše jsem pečlivě zapisovala do  scénáře a ten jsem posléze založila neznámo kam. Před generálkou jsem pak v hlavě sumírovala, co a jak provedu. Už generálka mě však přivedla k cennému poznatku, totiž "nakonec je stejně vše jinak". Na generálce byl rušivým elementem zvědavý chlopek za plotem, na vystoupení pak...ale postupně :-).

     Konečně nadešla sobota. Sotva jsme dožvýkali poslední sousta sobotního oběda, začala jsem do auta ládovat všechny potřeby k vystoupení. Největší část kufru zabíralo vědro na rozmíchávání malty :-) a veliký nafukovací míč. Do kabiny se pak spolu s "hvězdou dne" Annie nasoukali i táta, Evka a její Kuba. Ti všichni si přece nemohli nechat ujít mé třeštění s červeným nosem :-) Klaunský nos jsem do kapsy vstrčila raději ve dvou verzích.  Jeden jsem zakoupila v lékárně, čímž jsem přispěla na konto Bariéry. Po jeho ozkoušení jsem ale zjistila, že přichycení na obličeji je poněkud pofiderní..."oblékal se" pouhým nasunutím na nos. Obávala jsem se, že při mém energickém vystoupení, kdy mávám rukama(i nohama), pobíhám po prostoru, poskakuji, manipuluji se psem atd., došlo by brzy k mému "demaskování". Proto jsem vyhrabala archaickou variaci frňáku z umělé hmoty a na gumičku, v dobách své největší slávy dokonce svítící. Nos pevně držel na svém místě, jen Ann při cviku "sundání buřinky z klaunovy palice" na generálce zvědavě chňapala spíše po něm než po buřince, jak bylo stanoveno scénářem. Nakonec se nos ukázal tím nejmenším, co by mě trápilo.

   Na místo jsme dojeli s předstihem. Bylo mi oznámeno, že program startuje za hodinu a právě náš výstup celou tu cirkusovou šou zahájí. Prohlédly jsme si s Annie areál a do improvizované manéže (mimochodem úžasně vymezené balíky slámy) jsme si připravily potřebné rekvizity. Pořadatelům jsem předem hlásila, že je třeba zajistit absenci psů v blízkosti menéže, aby Annie nerozptylovali. Skutečně se v okolí nenacházelo jediné psisko. Do vystoupení zbývalo asi 5 minut. S párkem v ruce jsem s Annie opakovala taneční prvky. Vše se zdálo nadějné. Ann se skvěle soustředila a dokonce se mi zdálo, že už se těší až vyběhne na plac . Najednou se její uši vztyčí a ona se zahledí do dáli. Blíží se k nám "cosi", co ji velmi zajímá. Zaostřím a vidím, že do zákulisí se s partou kolegů - klaunů - hrne ....KOZA. Bude vystupovat zřejmě po nás a tak se jde na svůj výstup včas připravit. Ann na hřbetě vyrobí dikobrazí číro. Párek přestává být atraktivní. Rohatý pes pohlcuje její pozornost stoprocentně. Marně klikám klikrem a šermuji uzeninou před Anninčiným mlsným frňákem, marně se snažím vyluzovat neobyčejné hlasové modulace, abych získala její pozornost zpět. Vše marné. Ann začíná koze nadávat. Teď už má opravdu nějaké vystoupení u zadní části těla. Principál ohlašuje začátek představení...no nazdar, to bude ostuda :-( !!! Evka chytá Annie a já za zvuku prvních tónů Fučíkových Gladiátorů rozrážím červenou oponu. Pantomimicky ošetřuji svůj úvodní (hraný) ostych a veselými kroky do rytmu vykračuji manéží. V té chvíli dochází ke změně scénáře. Místo úprku před lítou šelmou stávám se lovcem Pampalínim a kelpii, která se rozhodla  vyzkoumat podstatu  rohatého psa, za pomoci příbuzensky spřízněné asistentky Evky, naháním psisko k tanci v manéži. Z hlediště se ozývá pobavený smích. V barevném klaunském kostýmu a s červenou bambulou na frňáku si připadám naprosto patřičně. Když si konečně po chvíli všimne Annie mého počínání, kdy pantomimicky bědujíc pobíhám sem tam, smiluje se nade mnou a vezme za vděk párku. To už ovšem zase já nevím, jaké cviky mám dělat. V hlavě mám vymeteno a překvapivě si přeji, aby Annie znovu zdrhla. Ta však místo zdrhnutí zpytuje své černé svědomí a vzorně plní všechna povely. Postupně se obě uklidňujeme a sehráváme. Představení sice nepředvedeme tak dobře, jako když jsme doma nebo na cvičáku, ale prokoušeme se až k závěrečnému "odkrouhnutí Anduly" a sklízíme za to ovace. Po nás vstupují na plochu králíci - agiliťáci- a o několik vystoupení později i koza. V této chvíli je však už Annie naprosto v pohodě a s klidem Angličana si vychutnává její představení. Koza"!!!

JAK TO VYPADALO DOOPRAVDY SE PODÍVEJTE  ZDE 

                                                     Po akci :-D