Sbohem, Cherry

    Vidím to jako dnes. Byl sychravý podzimní den, když jsme s oběma dcerami vyrazily na podvečerní výlet do Žiliny. Cílem bylo omrknout psisko, kterému jsme snad chtěli dát domov. Vořech se smutným osudem týraného psa na řetězu. 

   Huňatá "medvědice" nás hned naprosto okouzlila. Smutné oči plné strachu a nedůvěry hodlala jsem okamžitě měnit na veselé a sebevědomé. Ještě téhož večera jsme Cherry zařadili do naší rodiny.

     Následovalo nádherných 9 let v Cherrynčině společnosti. Zprvu vystrašené zvíře nás velmi pomalu a opatrně pouštělo k sobě, přicházely chvíle radosti, her a vycházek, došlo i na tréninky agility, závody a konečně také vystoupení na veřejnosti, v jejichž rámci se Cherry specializovala zejména na mazlení a dovádění s dětmi. Svádí mě to napsat, že Cherry byla naším nejkrásnějším psím exemplářem, ale nebyla by to pravda, protože neexistuje žádné kritérium, které by určovalo, proč zrovna ten či onen pes pobral krásy víc než ostatní. Pravdou však je, že Cherry byla dětmi pokládána za nejatraktivnějšího chlupáče a nacházela se jimi vždy dokonale obklíčena. Za kus žvance byla ochotna předvést dětem veselé kousky, nejoblíbenějším bývalo probíhání tunelem na pokyn malých capartů. Cherry v sobě nesla vzácně vyrovnaný mix krásy a laskavosti. 

  Cikánská baronka  zůstala vždy nejméně náročným psím jedincem naší smečky. Zatímco Annie či Koky dávaly vždy markentně najevo potřebu jakéhokoliv cvičení neúnavným pobíháním s hračkou v tlamě okolo nás, Cherry se uklidila někam do ústranní a pokorně čekala na svou procházku či jakoukoiv chvíli pozornosti. Dokonce se ani neúčastnila hlasitých výpadů smečky k plotu. Zůstávala nad věcí. Nehlídala. Zdobila. 

      Před lety na výstavě voříšků získala Cherry titul "miss vořeška Ostravy" ve své velikostní kategorii. Od té doby žila z podstaty titulu a vehementně se vyhýbala veškerým zkrášlovacím procedúrám jako je koupání, česání, zastříhávání drápků...Jen zahlédla v mé ruce kartáč, vypoulila oči a koukala vzít roha. Chtěla-li jsem Cherry dokonale vyčesat, bez pomocníka to nebylo možné. Pokud se to však povedlo, byla z ní nádherná psí dáma. 

         Za celých 9 let u nás nebyla Cherry nikterak vážněji nemocná. Na veterinu jsme chodili výhradně očkovat, krom toho pamatuji jen čištění zubů a nějaké střevní problémy. Až nedávno se nám začala nějak nepozdávat. Výrazně se snížil její apetit a  když už byl u jinak žravého zvířete opravdu  nízký, jeli jsme se poradit na veterinu. Rozbor krve odhalil problémy v oblasti ledvin. Léky, speciální granule a za tři týdny kontrola. 

          Léky se nám dařilo do Cherry dostávat vcelku bez problémů, ale o speciálních granulích si myslela své a prý ať si je strčíme za klobouk. Její hubnutí, které by nám za normálních okolností u její oplácané postavy dělalo radost, nyní v nás vyvolávalo obavy. Problém s ledvinami přetrvával. Doporučené infuze jsme zprvu odmítali, neboť máme špatnou zkušenost. Tímto postupem nám de facto odešel voříšek Bobina, pro niž tento postup léčby stal se osudným. Stav Cherry se ale zhoršoval a tak jsme na infuze přistoupili. Už po prvním dni bylo jasné, že léčba nemá kýžený efekt. Přesto "kapeme" i druhý den. Pak už je však naprosto jasné, že nastal bolestný okamžik v životě každého pejskaře. Potlačit své sobectví a nechat odejít....

    Odešla klidně, doma, ve společnosti těch, kteří ji milovali. 

Cherrynko, děkuji za všechno <3

                         Už musím jít, paničko....