CHERRY A ANNIE PO 17 DNECH

   Pochopila jsem, že moje představa, jak si Anninka s Cherrynkou radostně hrají, tahají se o hračky, něžně a dovádivě se koušou do uší a zad, poštěkávají na sebe a jedna bez druhé neudělá ani krok, je utopie. Zatímco Cherry po 17 dnech u nás značně pookřála, každou pídí svého velikého těla  ukazuje nám- páníčkům- jak je s námi ráda, Annie notně zahořkla. Od první chvíle se snažím, aby přítomnost nové sestřičky nepocítila ztrrátou pozornosti a tak jediný, kdo by snad nějakou menší ztrátu pozornosti mohl pocítit, je táta. Ten však stávající situaci nebere tragicky a ztrátu v tomto případě možná pokládá nepochopitelně za zisk.

    Psím holkám se věnuji naprosto spravedlivě. Společné odměňování, nepřetržité chválení, když Annie Cherry neřeší, zkrátka výchovné momenty neberou konce. Zprvu se zdálo, že Annie s obrovským sebezapřením dokáže Cherry nesežrat. Tak nějak ji svým nenechavým lakomým kelpiím srdcem tiše trpěla. Zhruba po týdnu si však dala 1+1 dohromady a s hrůzou zjistila, že ošklivá chlupatá ochechule není u nás jen na ozdravném pobytu, nýbrž se zde hodlá zabydlet natrvalo. "Budu s tou "Cherr"edou snad sdílet stejný byt? Žrát stejné žrádlo...a proboha...dělit se i o přízeň mé paničky???? To nedovolím!!! Dnes u rozdávání piškotů  jí udělím první lekci." Stalo se. Druhý den, co dostala Annie, coby inteligentní kelpie, košík z mordy, vrhla se po pár minutách na Cherry. Ta pištíc jako podsvinče upalovala horem pádem do "svého" pokoje, odkud nehodlala už nikdy vylézt.

   Annie blýskala očima a jen nelibě nesla, že krom vyslechnutého láteření dostala na mordu opět bezpečnostní pojistku. Naštěstí je Cherry statečná holka, takže s trochou naší podpory vydala se brzy do prostor celého bytu znovu. Týden proběhl ve stejném duchu jako ten první. Zvykání a sžívání. Cherry vysílá ze svých velkých očí Andule jasně čitelné signály: "Vládkyně světa, prosím, nežer svou uctivou poddanou, nechej ji žít. Ona Ti bude oddaně sloužit až do smrti." Těžko říct, zda tyto signály Annie upokojují či ji naopak proti Cherry popouzejí. Nevrhá se sice Cherry krvežíznivě po chřtánu, netrhá jí uši a nerve břicho lačna po vyhřezlých vnitřnostech, ale v hlavě jistojistě mobilizuje plán, kterak drzou vetřelkyni vystrnadit, znechutit jí bydlení pod naší střechou. V duchu se jí snaží nabádat k velkému zlobení, přeje si, aby se Cherry v pokoji počurala, aby nám roztrhala nějakou drahou věc, aby nepřetržitě štěkala, skákala, loudila...zkrátka se jí snaží vnuknout spoustu neřestí, jež by zaručily, že se páníčci na ochechuli děsně naštvou a snad ji i vyhodí. Jak radostné zadostiučinění zažila Annie, když Cherry před několika dny vkráčela do obýváku hrdě s patkou chleba, kterou ukořistila na kuchyňské lince. Bezelstně s mávajícím chvostem a chlebem v tlamce se před námi natřásala tak přesvědčivě, až nás přešla zlost. Po očku mrkala na "vládkyni" Annie, co ona na to. Andula opodál jen nevěřícně koulela očima a snad připsala Cherry alespoň malé bezvýznamné plus, jelikož kořist byla spravedlivě rozdělena na dva díly a Annie z ní tudíž profitovala. Pohled na "vetřelkyni však tímto činem překvapivě nezněžněl :-( .

        Po dvou týdnech socializace doma a zdejším okolí nastal čas "hodit Cherry do vody" pobytem na cvičáku. Annie zůstala projednou doma, abych mohla veškeré své úsilí věnovat Cherry. Obava, že jen co spatří to množství psů, stáhne uši a ocas, zdřevění jí nohy a bude tvrdošíjně odmítat po cvičáku se vůbec pohybovat, se ukázala neopodstatněnou. Cherry si to vesele, sice s maličkou nedůvěrou, ale odhodlaně, hopskala vedle mě a dokonce vypadala zvědavě, kde že to spolu jdeme. Každou chvíli jsem jí přihrála do tlamky nějakou tu dobrotku, takže základ sympatií k tomuto místu byl položen. Cherry se zaujetím pozorovala pejsky, jak si to drandí na překážkách a na některé dokonce hlasitě "zavolala". "Přece neodejdem ze cvičáku, aniž bychom si vyzkoušely nějakou tu překážku," řekla jsem si a namířily jsme si to ke skočce. Tu už trochu znala ze zahrady. Naprosto netknuta cizím rušivým prostředím nadšeně si zaskákala na středně vysokých laťkách. Pamlskování nebralo konce. Úspěch na překážce nás navnadil na vyzkoušení tunelu. Ten byl pro psici zcela neznámý. Zprvu nedůvěřivý přístup k tunelu  se změnil v nadšený v okamžiku, kdy jím prolítla Jive. "Když to zvládne to mrně,"pomyslila si Cherry, " zvládnu to taky." Po několika proběhnutích už dala cvičáková novicka dva tunýlky za sebou. 

  Když pak večer uléhala  znavena do svého pelíšku, stačila před usnutím jen pomyslet...."Tady to tedy nebude žádné leháro..." :-D