SPORTOVKYNĚ A UMĚLKYNĚ

   Když jsem se před časem přihlásila na trénink dogdancingu, bylo to, upřímně řečeno, z hecu. Veronika (pravidelným čtenářům mých stránek známá to osůbka) vyslala totiž na fb signály v podobě přihlášky na trénink. Kolonka " Napište všechna vaše přání" mě patřičně inspirovala, já se krásně "rozesnila" a psala: " Cesta kolem světa, osobní sluha, auto s řidičem...",přání však neznala mezí a tak jsem psala neskromně dál a dál: " Ať mě děti nezlobí, ať běhám rychleji, ať..." Dobře jsem se u toho bavila a doufala v totéž na opačné straně, tedy u "trenérky". Přiblížil se termín přihlášeného tréninku a já byla Verčou kontaktována. Přihláška potvrzena a prý ať jen zkusím nepřijít. Za zrušení tréninku visí ve vzduchu vysoká pokuta, výzva k soudnímu jednání a v konečné fázi snad i nekompromisní poprava absentujícího nešťastníka. Nezbývalo tedy než sbalit fidlátka, nic netušící Cherry, a na inkriminovaný trénink vyrazit. 

        Cherry se tvářila maličko nedůvěřivě, když jsme vstoupily na opocený pozemek, zvlášť když  byla radostně uvítána energickou nosatou Hopsinkou. Důrazně se ohradila hlubokým hrdelním zavrčením a "přilepila se" mi k noze.  

       Zatancovat jsme si přišly celkem tři týmy. Verča narafičila do rohu tréninkového placu magnetofon (made in China :-D), z něhož se linula hudba a my byli jeden po druhém zváni na travnatý taneční parket. Cherry, coby začínající tanečnice, neoplývala ještě dostatečně těmi správnými tanečními návyky. Držení těla a nášlap přes špičku  činil značné problémy. Vše jsem se snažila zachraňovat jako druhý člen týmu rozpomenutím se na svá dávná mladá léta zasvěcená tanečnímu drilu. Chodila jsem jako bych právě spolkla pravítko a našlapovala jak nejlépe jsem uměla, leč ani toto z nás ještě dostatečné "hvězdy" neudělalo :-). Na pořadu tréninku  byl umělecký taneční slalom mezi nohama, efektní couvání v rytmu "cha-chi" a grandiózní přeskakování na zemi se válící paničky. Prostě program jedna báseň.

     Slalom jsme začaly z "osmiček". Cherry se ochotně proplétala mezi mými haksnami, hbitě pronásledovala mou ruku s pamlskem všude, kam jsem ji vedla. Cherry tedy super, jen já byla přísně napomenuta za příliš živý (rozuměj divoký, roztěkaný, jednoduše "blbý") projev. Prý je třeba jej jaksi zklidnit. V tanečním jazyce tedy  přepnout z "latiny" na "standart". Právě toto byl pro mě  snad největší problém. Latinu totiž miluji.

    Pak přišlo na řadu couvání. Bylo mi hned jasné, že je na tom Cherry podobně jako já, když musím nacouvat do řady vozidel. Najíždím všelijak, jen ne rovně. Také Cherry svým rozložitým pozadím couvá do všech světových stran, jen ne přímo. Jistým řešením se ukazuje postavení uličky z dlouhých dřevěných lavic. Do úzkého prostoru bázlivá Cherry zprvu vchází jen velmi neochotně. Tu a tam z ní vyskočí, ale nakonec překonává nedůvěru a v uličce se začíná pohybovat celkem suverénně. Jen když má couvat, zakloní palici a sedne si. Stojí mě to další tuny pamlsků, než se nám podaří první nesmělé "zpátečnické" krůčky.

   Přeskakování na zemi se vyvalující paničky vidí Cherry jako ohromnou legraci. Projít se jí po břichu nebo hlavě skýtá bezva zábavu. Panička legračně brblá. Teprve když mi trenérka  začne nad tělem mávat tyčkou ze skokovky, pochopí Cherry, že překážku v podobě paniččina těla, má překonat "přeskokem" nikoliv "přelezem". Skoky však fláká, posedlá jedinou myšlenkou, dobýt se do paniččiny zavřené ruky, v níž voní dobré pamlsky. Nechápe, proč má hned zase skákat na druhou stranu, když evidentně ještě nevyžrala vše.

  A tak tancujeme a tancujeme...Ke "sportovkyni" Annie se teď pomalu rodí "taneční umělkyně" Cherry a z nás začíná být opravdu silná "sportovně-umělecká" grupa. Slunce příjemně hřeje a já vůbec nelituji, že jsem na tento trénink přišla, i když (co si budeme povídat...) po avízovaných splněných přáních ani stopy...:-(.

                                  Výkonný magnetofon "made in China"