Trampoty s okuláry

      Už je to tak - od léta zdobí můj frňák dioptrické brýle. Čtení na blízko stávalo se mi totiž čím dál dobrodružnějším. Nezřídka jsem doma musela při luštění údajů na potravinách nebo v časopisech či knihách poučít lupu jako Sherlock Holmes pídící se po těch nejminiaturenějších stopách hrdelního zločinu. Jednou z posledních "kapek", jež mě dovedla do ordinace oční lékařky, byla zoufalá neschopnost přeluštit na tramvajové zastávce časový údaj z jízdního řádu, kdy že vlastně vozidlo s trolejí odjíždí. Vejrala jsem na tabulku jízdního řádu a zaznamenávala jakési rozmazané flíčky vzdáleně připomínající čísla. Ať už jsem však palici natáčela, jak chtěla, flíčky se pranic více v čísla neměnily a protože jsem se styděla vyptávat okolostojících potenciálních spolucestujících, musela jsem nenápadně využít pomoc iPadu a informace se dopátrat  zvětšením nafocených "flíčků" do čitelné podoby. Vida tu techniku! 

   Přítrž takovýmto improvizacím učinily konečně mé nové brýle. Hned jsem si je zamilovala. S láskou jsem si je nasazovala na nos a obohacovala tak svou pedagogickou image šmrncem přísnosti a nesmlouvavosti. Že se však jedná pouze o "optický klam" poznaly dětičky záhy. Už první den dostalo mé přísné vzezření povážlivé trhliny, to když jsem několikrát za vyučování hledala svůj nový  "ostříží zrak" tím svým nasleplým. Děti, zvyklé na mou roztržitost, vždy se okamžitě ochotně zapojují do rozsáhlé pátrací akce, jen co zahlédnou mé zoufalé šmátrání po katedře. Pohřešovaný předmět, jímž byly donedávna nejčastěji klíče, je bleskurychle nalezen a šťastný nálezce je obdařen mým spokojeným úsměvem. Abych eliminovala časové ztráty cenných vyučovacích minut pátracími akcemi ( chápejte, člověk si naplánuje třeba prověrku  a pak naprosto v rozporu s tímto plánem děti šmejdí všude tam, kam až sahá můj akční rádius čili...po celé škole a prověrka musí být odložena na příště), zakupuji hned ze startu několik exemplářů obyčejných čtecích brýlí. Jediným a postačujícím kritériem je síla jedné dioptrie. Své "oči" pak rozsévám po bytě i v pracovním prostředí, jedny ukládám do kabelky a snad bych měla mít jedny odloženy i ve své oblíbené putyce :-). Dokonce se domnívám, že kdyby v restauračních zařízeních zavedli erární čtecí brýle s různým počtem dioptrií, zvýšili by tímto návštěvnost. Lidé mého (tedy rozuměj zapomínacího či zašantročovacího) typu by nemuseli nedůstojně šponovat ruce s jídelním lístkem daleko od nosu a zoufale si objednávat jedinou "jistotu" jídelníčku - smažák, jen aby personál nevytušil jisté technické problémy. Stačilo by za menší finanční poplatek zapůjčení erární optické pomůcky a host by mohl rázem v pokrmu odhalovat jeho pestré složení, kochat se barevností, případně soutěžit se spolustolujícími, kdo má v pokrmu více hrášků, zrnek rýže,...apod. K objednávce ryby byly by brýle servírovány přímo s pokrmem. Rozhodně by předešly případným dramatickým chvilkám při pozření miniaturní kůstky. Ta by byla s pomocí brýlí okamžitě odhalena. Krom bezpečnostního hlediska byly by brýle  výhodné i po jiné stránce. Ubylo by stížností na nedostatečnou velikost porce, kusy masa zdály by se větší. Jediným rizikem pro provozovatele podniku stal by se vlas v pokrmu, jehož odhalení by se s brýlemi zvýšilo z "bezokulárových" 37,2% na nezanedbatelných 89,64%, což by kladlo na kuchařský personál opravdu ty nejvyšší hygienické nároky.

   Své brýle zbožňuji, nejsem si však jista vzájemností těchto sympatií. Často je pokládám, vzdor všem odborným varováním, skly na podložku, do kabelky je často vkládám bez obalu, flákám údržbu (myji společně s okny před Vánoci a Velikonoci), takže bych docela uvítala, kdyby nějaký koumák doplnil brýle o stěrače s ostřikovačem. Mým jediným čistidlem dosud je můj "hot" dech a leštidlem kapesník, podotýkám, že alespoň nepoužitý. I přes můj macešský přístup mi mé několikery brýle vzorně slouží  a půjdou takto věrně se mnou až do konce života. 

   Jak tak roky jdou, vidím, že smysly jsou už dávno za zenitem a je třeba smířit se s jejich opotřebením. Jeden smysl však i s věkem zažívá u mě stále renezanci a tříbí se pomalu, ale jistě téměř k dokonalosti. Smysl pro nesmysly, jímž mě matička příroda nesmírně štědře obohatila. Díky!