Trojzkoušky - Petrov nad Desnou

     O existenci Petrova nad Desnou vím od svých studentských let, kdy jsme zde, coby vysokoškoláci, absolvovali branný kurz. S buzolou a mapou jsme křižovali místní lesy a večer zpívali u táboráku...krásné časy :-). Následujících 30 let jsem toto hezké místo nenavštívila. Až nyní, když mne zde zavála má záliba. Konaly se zde nyní tolik populární  trojzkoušky.

   Ve složení Eva a Argita, Gabka a Guliver a má maličkost s Andulou, vyrazily jsme na trasu před osmou. Navigace, jež nás měla spolehlivě dovést do cíle, rozhodla se držet bobříka mlčení. Na svém displeji pouze kreslila různobarevné šipky a garantovala dobu dojetí do cíle v příznivém čase. Mluvit s námi začala až na cestě před Opavou a to hned originálním výrokem. Zřejmě chtěla  vynahradit mlčení něčím vtipným a tak při upozornění na vlakový přejezd pronesla: " Pozor, blíží se vlakový přejezd. Je třeba mít se na pozoru, neboť lokomotiva jistě není to poslední, co byste chtěli v životě vidět".  

    Cesta utíkala v družném hovoru, Andula mi pod nohami podřimovala a trávila. Krom těchto hezkých chvilek i česnekové trojhránky. Ty jsem předešlého dne upekla cíleně holkám, spoluzávodnicím  na tuto akci. Aby si i táta přišel na své, odložila jsem plnou misku pro něj na kuchyňskou linku. Zbytek jsem zabalila s sebou. Annie, vidouc na kuchyňské lince misku dobrot, domnívala se, že je toto snídaně připravená právě pro ni a obsah misky  bleskurychle vymlaskla. Její tělo nabylo mírně gigantických rozměrů. Šťastný výraz na její mordě nekorespondoval s mým v obličeji. S hartusením jsem naládovala chlupatý kolos do auta s tím, že má snad aspoň dobrý žlučník a  dardu česneku (tím vskutku nešetřím) "ustojí". Andule nebylo zle, dokonce ji podezírám, že jí po té snídani bylo přímo skvěle, druhou stranou mince však byla (ne)ochota angažovat se pohybově. Teploměr navíc v tento den vykazoval třicetistupňové hodnoty, což na chuti k běhu také nepřidalo. Pokusy o rozhýbání přežrané kelpie se příliš nedařily, zato vyprázdňování trávicího traktu se podařilo hned dvakrát. A přišly samotné běhy. 

    První prohlídka. Parkur pěkný. Starost mi působí snad jen provokativně se tyčící Áčko hned za úvodními dvěma skočkami v jedné lajně. Andula zónovky zbožňuje ( co kdyby ji  na zóně čekal třeba ještě jeden česnekový trojhránek?) A také právě tato nepříznivá kombinace překážek nám vynesla první disk. Ač jsem ramena vytáčela tak, že k vykloubení nebylo daleko, Annie se šla o mechanismu zóny ( zóna = pamlsek) přesvědčit a teprve poté, co tlapkou dotkla se zóny a ověřila si, že dnes tato  "nevydává", vrátila se na překážku, ze které jsem tak snaživě stáčela ramena. Při absolvování Áčka pak lakomou zónu (co nic nevydává) rychle přešla, takže musela "do vrchu" ještě jednou. Za to se pomstila v dalším úseku, kdy po skočce naprosto nelogicky místo za mnou na houpačku, proběhla si radostně tunýlkem na úplně opačné straně parkuru.

  Druhý parkur se mi zdál vzhledem k našim (tedy Ančiným) obloukům v jednom místě nezaběhnutelný. Z houpačky se šlo na skočku, za níž byl mazaně postaven slalom a hned vedle stojící skočka. Proběhnutí slalomu se zde servírovalo na zlatém tácu. Nakonec jsme se diskly ještě dříve, než jsme k tomu místu vůbec došly. Po menším nedorozuměním za slalomem totiž Andula narazila do  laťky následující skočky originálně-  palicí - a laťka se poroučela k zemi. Pobaveně jsem se chytla za svou palici a tyčku zvedla, abych skok opravila. Disk. V obávaném úseku bych byla diskvalifikovaná stejně, neboť stažením na překážku  proběhla Annie slalomem v přímé linii. Jinak ale celkem spokojenost.

    Třetí běh jsem se rozhodla užít si. Andula se už při rozcvičování loudala a když jsem jí začala motivačně šermovat před hlavou vodítkem (aby se se mnou o něj potahala), vzala ho z "povinnosti" do tlamy, zatvářila se zhnuseně a hlavu otočila na druhou stranu. Řekla jsem si, že jí udělám radost a nebudu ji drtit na zónách a když udělá nějakou chybu, nebudu ji opravovat. Že prostě proběhneme parkur jen tak...pro radost. Vyplatilo se. Nezískaly jsme sice žádný úspěch v podobě stupínků vítězů, protože Annie shodila 2 laťky, přesto mě tento běh velmi potěšil. Hlavně uvolněností, rychlostí, zónami, vnímáním. A tak...konec dobrý, všechno dobré :-).

TŘETÍ BĚH-VIDEO-ZDE