Ukázky

    K činnosti našeho klubu, krom intenzivního trénování a závodění, neodmyslitelně patří veřejné prezentace cvičení na nejrůznějších akcích. Šikovné hopsající pejsky a jejich méně "motorné" až "nemotorné" paničky většina lidí ráda vidí a i my, coby "herci na scéně" , máme takovéto předváděčky v oblibě. V neposlední řadě pro svůj kolektiv stmelující efekt, dobrou náladu, pro úsměvy přihlížejících. Za chyby a odmítnutí zde nedostáváme "sprdunk" trenérky a ani nám nikdo nepřidělí trestné body za shozenou laťku, míjení tunelu či nedejbože pomalý čas. Místo nekompromisního hvizdu píšťakly, mluvícího jasně:" Tak to, kamarádko zkus příště, dnes ti to nevyšlo!", sklízíme jen upřímné plácání dlaní tzv. potlesk na otevřené scéně. Za všechny ostudné prohřešky sice naše agiliťácká čest trpí, diváci však s úsměvem ocení potleskem i toho nejvvíce kazícího pejska. Situace, kdy svéhlavé psisko začne na parkuru stávkovat, volit si jinou , vlastní, trasu, kdy odbíhá, hlasitě štěká, cosi fujtajblového požírá či  jednoduše na páníka prdí, takové má  agiliťácky negramotné publikum úplně nejraději. Proto zde mají velkou šanci bodovat  i naprostí závodní outsideři. Dokonce by se dalo říct, že mají i jistou výhodu před "mistry a šampiony". Ne, že  těm by  diváci nevěnovali potlesk a uznání, avšak svéhlavý, neposlušný Bobík si jejich srdce získá dokonale.

    Ukázky našeho klubu jsou v jistém směru tak trochu specifické. Máme totiž něco, co jinde nemají. Mou paní kolegyni. Svérázná  dáma důchodového věku patří již přes dvacet let k mým nejoblíbenějším lidičkám. Pro svou kapku prdlou povahu mi výborně "sedla k pleti" a zážitky, které jsme spolu za ta dlouhá léta prožily, by vydaly na na knihu (hotový bestseller).

 Svou urputností jsem se přičinila o to, aby i ona, stejně jako já, milovala psy a docílila tak toho, že snad hned první den, kdy odešla do zaslouženého důchodu, směřovala své kroky do psího útulku, aby si vybrala psího kamaráda. Od té doby se také datuje její aktivita na poli agilitním. Sotva se s vořeškou Adélkou naučily překonávat předepsané  překážky, začala se paní kolegyně ochotně účastnit všech předváděcích akcí. S Adélkou jsou zářným příkladem toho, že agility nemusí být sportem jen pro mladé, naopak, že kroužit parkurem mohou i senioři. 

     Předváděcí akce vyžadují jisté průvodní slovo. Moderátora, který by diváky poučil o tom, co vůbec agility je, kdo na place právě pobíhá, jakého má psa a zásluhy. Jedenkrát vzala do ruky mikrofon paní kolegyně a v tu chvíli odstartovala její hvězdná komentátorská kariéra. Co na tom, že pod její moderátorskou taktovkou dostáváme jiná, roztodivná, jména, získáváme velice jednoduše nezasloužené tituly, po boku nám běhají dosud neznámé psí rasy...Svérázný hlasový projev láká lidi z širokého okolí. Na závěr pak přidává paní kolegyně i svou ukázku běhu. Na parkur nastupuje s celou ozvučnou aparaturou za pasem a na palici. Vystoupení tímto graduje, zájem diváků stoupá. 

      Paní kolegyně rozhodně odmítá četné nabídky na komentování soukromých společenských akcí s argumentem, že je plně vytížena na mnoho let dopředu. Manažeři takovýchto kulturních akcí poté smutně klopí své palice a my, předvádějící se na place, zažíváme nepříjemné pocity, že jsme zváni jen jako jakýsi její doplněk. 

        Tak tedy "ukazovali jsme se" hned na několika akcích. Jedna z nejzdařilejších byla v centru rušné Poruby na oslavách 8. května a na Dni dětí v Brušperku. Do Poruby jsem vybrala k předvádění Cherry. Záměrně jsem ji chtěla vystavit zvýšenému mumraji, aby si zvykala. I když celou akci absolvovala s vytřeštěnýma očima  a polopřikrčeným krokem, v náročné zkoušce rozhodně obstála. Dokázala, že není zase takový poseroutka, co by z boje utíkal. 

     V Brušperku jsme se ukazovali tentokrát na oslavách Dne dětí už  po třetí. Vzala jsem Anninku. Přidělený plac pro parkur byl velmi nevalné úrovně. Vyprahlou jílovitou hlínu zpestřovaly vzácné ostrůvky řídkého travnatého porostu, ale také ostrovy tlející trávy (netuším, odkud se zde vzaly :-D). Ty při nášlapu tak krásně klouzaly a po dopadu nešťastníka moc hezky "čichově ocejchovaly". S Annie jsme rovněž předvedly pár triků. Tradičně největší úspěch sklidilo její závěrečné imaginární "odkrouhnutí" výstřelem z ještě imaginárnější zbraně v podobě mých ukazováčků. Komentátorka zakusila tvrdý moderátorský chlebíček problémy s ozvučením. To chvíli bylo, chvíli nebylo. Mikrofon si střídavě stavěl svou hlavu a odmítal přenášet vtipné kolegyniny gagy mezi pokojný brušperský lid. Přesto paní kolegyně hlasově ovládla celou předváděcí plochu. 

 Za půl hodiny jsme mohli sbalit fidlátka a zakončit vystoupení odměněním psisek jejich  vykoupáním v brušperské přehradě. To byla ta nejlepší tečka! Tak zase za rok!