ZA DUHOVÝ MOST

Moje milovaná Annie,

     před patnácti lety jsem Ti psala "uvítací dopis". Byly jsme na začátku naší společné cesty a před sebou jsme měly všechny možnosti, které jen život skýtá. Vrhly jsme se do všeho "po hlavě" - přesně tak, jak to my dvě umíme. Užily jsme si naplno každou společnou chvilku a přitom si tak nějak nestačily všimnout, že naše společná cesta spěje ke svému konci. 

      Dnes tu sedím nad "dopisem rozloučení". Přes slzy na písmenka slov ani nevidím. Holčičko moje, ani nevíš, že mi s Tebou umírá i kus mého srdce. Vždyť kdo nás zná, moc dobře ví, jak jsou naše srdíčka srostlá. Proč jen je pejskům vyměřen k životu tak krátký čas...? Dnes tedy přišel náš poslední den. Díváš se na mě a  z pohledu Tvých očí cítím únavu. Jejich jiskra je pryč. Objímám Tě. Bořím obličej do Tvé voňavé srsti a šeptám Ti do ucha, že na Tebe nikdy nezapomenu. Jak bych také  mohla...? Vždyť s Tebou byl život jedna velká "jízda".

        Děkuji, Aninko, jsem vděčná osudu, že nás svedl dohromady. Děkuji za všechny  společné chvíle radosti i za všechny Tvé kulišárny.  Pozdravuj tam za duhovým mostem Neroška, Cherry, Barunku, Haničku, Bertíka, Bobinu, Kessy, Damika, JIve a Kejsi. A nezlob tam!

Přijdu za Vámi později

Tvoje milující 

panička Eva