ZA ŠAŠOURY PRO DOBROU VĚC

 

    Vzrůstající zájem dětí o darování a následné vystoupení mě notně povzbudil. Na akci jsem se začala připravovat už s předstihem a také jsem pro děti vyrobila koláže z fotek psů naší smečky. Obrázky jsem zalaminovala a děti, které pejskům něco donesly do sbírky, si mohly vybrat. Několik let jsem vystačila s tím, že děti toužily po obrázcích celé smečky a tak měly na kompletování obrázků několik let. Pak už ale vlastnily celou sérii, proto jsem musela znovu vyrábět. Ještě dnes se mi o kolážích zdá. 

        

        

         

        

       Před čtyřmi lety se k tancující Andulce a ňuhňavé Cherry přidala naše nová svěřenkyně Koky. Rozkoukávala se pomalu. Dokonce na ni musím prásknout i to, že první trik - prachobyčejné podávání pacek, které se naučí každý pes raz - dva, jsem z ní "dolovala" půl druhého měsíce. Vlastně jsem ani příliš nedoufala, že tento malý černobílý tajtrlík zaujme někdy Andulčino místo. Úvodní učební nezdar s packama však záhy dohnala svou chvályhodnou dychtivostí v učení čehokoliv, proto je rok od roku spolehlivější a obdivuhodnější. 

     

     

     

      Dva roky tomu nazpět začal s námi kočovat po vystoupeních náš dětmarovický útulák Michal. Je de facto maskotem celé akce, neboť právě do dětmarovického  útulku, jeho dávné domoviny,jsou směrovány dary dětí, potažmo jejich rodinných příslušníků. Michal tuto bohulibou akci vskutku " nemusí". Do auta ještě naskakuje s nadšením, radostně také očichá každé školní zákoutí, avšak když se začnou do tělocvičny scházet dětičky, těšící se na program, jeho nálada rapidně pohasne. Naštěstí s námi už třetí rok jezdí i táta - jeho milovaný páníček. Oba chlapi to dopoledne svorně nějak přetrpí a mají zase rok klid. 

 

    Cherry si akci naopak užívá. Letos prvně jsme zapojili i děti, aby si vyzkoušely posílání pejska do tunelu. Cherry dobře ví, že tato oblíbená atrakce bude pro ni pamlskovým rájem a radostně jde do toho. Dětské nadšení nezná mezí. 

 

       Minulý rok s jeho "covidovým šílenstvím" naši akci degradoval na putovní vystupování v jednotlivých třídách. To bylo pro naši cirkusáckou grupu fyzicky i psychicky náročné.  Seniorku Annie jsem toho ušetřila a hlavní roli jsem přenesla na bedra Koky, která ukázala, že až tak úplně marná v tom komedianství nebude :-). Doprovod dělala Cherry a Michal. Po figurování v pořadí 5. třídě jsem na nich začala zaznamenávat stopy znuděnosti. A tak i když Koky odhopsala snad dvouhodinové vystoupení sama, dvě velké psí obludy okázale dávaly najevo, jak je celé to putování po třídách vyšťávilo. Do posledních tříd už snad ani nevstupovali, jen znuděně čekali před třídou ( se svými opatrovníky z řad mých bývalých žáků).

 

    Letošní sbírka s vystoupením však postrádala všech omezení, takže bylo jasné, že půjde o velkou akci. Bylo až dojemné, jak za mnou děti chodily s taškami plnými psího žrádýlka, pamlsků, dek, vodítek i hraček. Bylo příjemné vidět v jejich očích neskrývaný zájem o mé amatérsky, leč s láskou,  vytvářené koláže mé smečky. A obrázků bylo o to více, oč více jsem nominovala rodinných pejsků k vystoupení. Ke skalnímu Michalovi, Cherry, Anince, Koky...přibyl i Nerošek (poloochrnutý poslední člen naší smečky, který by akci nezvládl) a také dva psi mé dcery Elišky. Prostě bylo z čeho vybírat. 

 

      Den vystoupení se přiblížil. Už několik dní předem jsem s holkami opakovala všechny nacvičené triky. S hrůzou jsem zjistila -  triků přibylo natolik, že jedno auto rozhodně nepojme jak rekvizity, tak psí umělce. Naštěstí jsme šašouři vskutku celá rodina, proto jsme si veškeré umělce i rekvizity bratrsky podělili do tří aut. K rekvizitám, jen tak mimochodem, patřily....dva kufry, plné drobných rekvizit, koberec, dětská skluzavka, skládací hliníkové schody, stolek, velké míče, tunel, zátěže, skládací překážky, tři klece pro odpočiněk umělců...A mimo tyto rekvizity pak i  šest psích učinkujících ( Přizvala jsem na pomoc i Eliščinu Night a Jamieho) Nicméně..."předvánoční dobrá srdce" si zaslouží, aby se pro ně člověk tak trochu rozkrájel.

 

            

      Vystoupení se povedlo, líbilo a motivovalo. Motivovalo děti, jejich rodiče, mne...Vlastně už začínám přemýšlet. Smečka nám stárne ...je třeba si pomalu vyhlížet dalšího tajtrlíka, co bude mít smysl pro humor a rád přispěje svou trochou roztomilosti a cvičením do mlýna. 

 

      Mezi svátky jsme pak předali hmotné dary do dětmarovického a havířovského útulku a v Dětmarovicích spojili předávku s vyvenčením tří psích klientů.

 

 

 

         

Neskutečně krásný pocit vidět na vlastní oči ochotu lidí pomáhat. Toto je pro mne jako nabíječka.

Proto budu ráda takovýmto šašourem, neboť je to překvapivě obohacující a krásné.

 

   Přeji všem dobrým srdcím krásný následující rok.