Zabržděná Cherry

Pokojné a radostné dny s psicemi byly před dvěma týdny nečekaně narušeny. Když jsem měla Cherry ve svých spárech a zušlechťovala furminátorem její hustou srst, z ničeho nic hlasitě vykvikla. Andulka se přiřítila z pokoje se svým "dikobrazím hřbetem" a zvědavě kroužila kolem Cherry...snad v úmyslu zkrátit její trápení a oslabený to "kus" milosrdně dorazit. Vysvětlila jsem jí, že likvidace Cherry opravdu není na pořadu dne a odkázala jí do jejich komnat. Odborně neodborným či neodborně odborným vyšetřením Cherry jsem nic neodhalila. Pokládala jsem tedy vykviknutí za reakci na  nějaký nevhodný hmat při česání a dále se jejím zdravotním stavem nezabývala. Cherry však nepůsobila vesele jako jindy a brzy se vykviknutí s následnou Andulčinou ochotou  zkrátit její utrpení  opakovalo. Cherry přidala i další prvky, naznačující, že není vše v takovém pořádku, jak by mělo být. Pohled jejich velkých očí dostal smutný "šmrnc", pohyb medvědího těla stal se opatrnější a když si k odpočívání vybrala raději místo na podlaze než na svém gauči, bylo jasné, že tady něco nehraje.

   V neděli ráno oželel táta svou pravidelnou bazénovo- saunovou procedúru a společně jsme se vydali na poradu s veterinářem. Psice na první pohled nevykazovala žádné známky bolesti, ale pečlivým vyšetřením přece jen bylo citlivé místo lokalizováno na bederní páteř. Cherry se zvážila ( aspoň vím, že její aktuální hmotnost je 19 kg) a dostala pichuli. Nato jsme byli vyexpedováni s poučením, ať psici zachováme klidový režim a v týdnu příjdeme na kontrolu. Cherry  zřejmě opravdu nějaké bolesti měla, protože udržet ji v klidovém režimu nám nedalo žádnou práci. Zaujala místo v předsíni na velké dece a vleže jen koulela očima, co se kolem ní děje. Jakožto "vrchní sestra" jsem ji mohla pochválit coby vzorného pacienta. Ve středu se byla Cherry ukázat panu doktorovi. Ten s ní prováděl krkolomná cvičení. Kroutil jí hlavou, packami, zvedal ocas až "na doraz", vytáčel předek i zadek a Cherry v němém údivu neprojevila pražádnou bolest. Naordinován jsme dostali klidový režim po dobu dvou týdnů ( vycházky jen na vodítku a žádné "šarpání" o tahátko ), pak se prý uvidí.  Přestože Cherry slova pana doktora vyslechla, rozhodla se tentokrát nebrat si je tak úplně k srdci a už po dvou dnech naznačovala, že "dnes by to šlo" (rozuměj běhat a dovádět). Nastalo náročné období držení Cherry v klidu. Po úvodních čtyřech měsících u nás, kdy jsem se všemi možnými způsoby snažila zakřiknutou a bojácnou fenu probudit z její letargie a vybudit v ní energické zvíře prahnoucí po činnosti, teď znenadání vše, co se mi podařilo v Cherry probudit, musím 14 dní nesmlouvavě potlačovat. Cherry se cítí "jak u blbých". Nejdříve jí každý den cpu do tlamy přetahovací hračku, házím jí aportky a aktivně s ní pobíhám po lese a teď jí naopak přetahovátka  páčím z mordy, pobíhání nepraktikuji  a aportky neházím . Jak se v tom má to zvíře vyznat?  Myslím, že už pro ni nejsem tou " lidskou bohyní", která jí ukazuje ten skvělý psí život, nýbrž tuctovou paničkou. V duchu ji slibuji, jak jí vše vynahradím až budu mít jistotu, že je holka "ready". Do té doby zkracujeme vycházky na 20 min. denně - spořádaně  vedu Cherry na vodítku ( moc dobře jsem si všimla, jak tuhle obracela oči v sloup a nejraději by se mi zakousla do hýždí).

   Věřím a doufám, že po úzkostlivě dodržované 10ti denní klidové terapii stanu se jí opět onou "bohyní". která ji pěkně zaměstná přesně podle gusta její probuzené veselé nátury.