Co je "Den Blbec" asi každý zná, jak ale nazvat ekvivalent právě opačného charakteru, toť otázka. Pravda, většina lidí má obecnou tendenci vyžívat se v negativech a snad proto se k dnům plným pohody chováme tak trochu macešsky a nedáme jim žádné vznešené pojmenování. Vystačíme s prostým "fajn" či "prima" den. Moje prožitá neděle však zaslouží víc. Nazvala bych ji přímo dnem "eňo ňuňo" nebo dnem  "jedna báseň". Každopádně takových jen víc.

       Když jsem se v daleké minulosti přihlašovala na závody v Horní Suché, byla jsem přesvědčena, že si je užiji ve společnosti svých dcer, s nimiž do místa závodů i dojedu. Po "diskotéce" na trojzkouškách v Suchdolu jsem cítila příležitost napravit si trochu již dlouho pošramocenou reputaci nedoběhnutých či poplantaných běhů. Závody se přiblížily a já mezi přihlášenými marně hledala jméno mé mladší dcery. Ta, jak jsem posléze zjistila, dala před závody nepochopitelně přednost šprtání na státnice . Eliška sice na startovní listině figurovala hned několikrát, ale hodlala na místo dojet ze svého bydliště, nikoliv z Vřesiny. Obava, že se nebudu mít komu naládovat do fára, se naplnila. Byla jsem nucena setřást z mého řidičského oprávnění vysokou vrstvu prachu a usednout za volant. 

     V den závodů jsem nevyužila možnost vyhrabat se z postele v hodinu, která se na neděli patří, protože jsem se rozhodla dát si výrazného "fóra". Vystartovala jsem o dvě a půl hodiny dřív než bylo nutné, což jsem si okamžitě pádně zdůvodnila hned několikerým vysvětlením. V případě bloudění budu mít časoprostor na včasné domanévrování do cíle, v případě defektu či jiné závady budu mít dostatek času na opravu (samozřejmě uloveným kolemjedoucím řidičem :-D), v případě, že závada bude se jevit jako neopravitelná, stihnu dokonce i došlapat do místa závodů "pěškobusem", pokud snad nenastane ani jedna z variant tohoto hororového scénáře, budu mít možnost stát se kameramanem pro Elišku, případně další kolegyně, lačnící zvěčnit své výkony k pozdějším studijním účelům (příčiny nezdarů či zdarů pohybem psovoda na parkuru). Užiji si prostě pohodově všechny jedničkové běhy.

    Než jsem vyjela, zaznamenala jsem Andulčin hloubavý pohled. Žadonila jím o životní připojištění, leč s odkazem na ceny granulí, startovného a pohonných hmot tento požadavek neprošel. Musela se spokojit s ujištěním, že pojedu bezpečně. Cesta ubíhala dobře až do té doby, než v autě něco sotva slyšitelně hrklo. Následující minuty jsem prožila v nejistotě a obavách. Co když praskla nějaká důležitá součástka a auto znenadání zastaví, odmítaje jet dále? Co když se utrhla nějaká  hadička a z auta vytékají na silnici pro jízdu důležité tekutiny ...až dojdou, nastane závěr shodný s přechozí eventualitou? Pátravě jsem začala pečlivě pozorovat všechna ta heblata na přístrojové desce. Všechny kontrolky, které na mě barevně pomrkávaly, měly svého logického odůvodnění až se však zrak zastavil u kulatého ukazatele "čehosi". Číst tento  termín můj velmi dávný (z minulého století) učitel autoškoly, zřejmě by se nyní ustaraně chytal za palici zrovna tak, jak to činím mnohdy já u neznalosti mých žáků. Ukazatel totiž povážlivě třepotal ručičkou a ta měla tendenci vychylovat se víc a více směrem k vyšším hodnotám. Vize čadícího auta zavedla mé myšlenky směrem k úvahám, kde najdu výstražný trojúhelník, kam sáhnout pro reflexní vestu a hlavně co si v takové situaci počít?

    Mezitím však auto stále spokojeně jelo, okolní řidiči na mě neblikali ani jinak nesignalizovali, že by s autem bylo něco v nepořádku. Pokud něco přece jen signalizovali, bylo to možná občas nějaké to ťukání na čelo, které však bylo výhradně na adresu mé jízdy a v překladu znamenalo:"No jo, ženská!" Konečně jsem se přiblížila k Havířovu. Co já se tam najezdila v době svých středoškolských studií...Kdybych tehdy jen tušila, že tady po nějakých 35ti letech pojedu v roli řidiče, už tehdy bych si ubíhajících kilometrů lépe všímala. Kruhový objezd se spoustou pruhů prověřil mou inteligenci. Naštěstí jsem pruh zvolila správně a tak mě čekala už jen rovná cesta až na místo. Závěrečná orientace byla podle pajzlu, za nímž jsem měla zabočit na úzkou cestu vlevo. Podařilo se mi to na podruhé. Předtím jsem musela učinit otáčecí manévr, neboť prve jsem cestu přehlédla. Musím neskromně konstatovat, že otáčení mi jde skvěle :-D.

    Když mě viděli přijíždět Nauráci, mávali, jako kdyby bylo května prvního, nikoliv třetího. Evidentně moc nevěřili, že přece jen dojedu. První obávaný úsek dne byl tedy šťastně za mnou a já se mohla začít plně soustředit na ten druhý - zkoušky.

     V družné debatě s kolegyněmi z našeho klubu jsme sledovaly záludnosti jedničkových parkurů i to, jak se s nimi závodníci více či méně popasují. Fandily jsme, natáčely, přikusovaly sladkou snídani, to vše v pohodlí útulného stanu Elišky Vernerindy. Čas rychle plynul, běhy pěkně "odsejpaly" až se přiblížily dvojky. Annie byla v dobrém rozmaru. Přežila mou jízdu a velká plocha cvičiště ji umožnila potřebné proběhání před startem. Panička navíc třímala v ruce voňavého buřta, takže se vyplatilo pořádně se soustředit a dělat, co panička říká. 

     Na první zkoušku jsme nastoupily uvolněněné a klidné. Běhavý parkur pana rozhodčího Pupíka zvládla Annie bravurně až na jednu shozenou laťku. Přesto výkon stačil na hezké třetí místo a výbornou. Druhý parkur vypadal hezky a i na něj jsme nastupovaly v odhodlání se s ním porvat co to dá. První odfláknutou zónu jsem ale už nemohla nechat jen tak a Annie jsem vrátila. Moc dobře, holka, pochopila, proč se neběží dál, nýbrž se vrací zpátky. Všechny další zóny pak vypracovala alla Hujer, ale bohužel ani tyto hujerské zóny nezměnily nic na tom, že zkouška byla odměněna zkříženými pažemi na hrudi pana rozhodčího.

 Když k mé spokojenosti s Annie přidám ještě absolutní spokojenost s výkonem Elišky a její tryskomyšky Jive, mohu hodnotit závody velmi kladně. K celkové pohodičce přispěla skvělá společnost všech pejskařů okolo, slunečné počasí a koneckonců i má úspěšná cesta  domů. Bez nehody a  bez pokuty :-)

Večer se mi dobře usínalo, protože jsem prožila úžasný den. Díky!

Video z Horní Suché  ZDE

Video z trojzkouškové "diskotéky" v Suchdolu ZDE